Tatranská Lomnica

Tatranská Lomnica je osada - místní část města Vysoké Tatry, donedávna samostatná obec. Nachází se v nadmořské výšce 850 m asi 6 km od Starého Smokovce na úpatí Lomnického štítu, na který odtud vede lanovka. Ze Starého Smokovce do Tatranské Lomnice vede elektrická železnice.

Mezi řadou hotelů a dalších lomnických staveb dosáhla největší proslulosti zotavovna Morava (1931) od respektovaného architekta Bohuslava Fuchse a jeho kolegy Karla Ernstebergera. Byla také filmovou kulisou příběhu Anděl na horách.

Na "cvičné loučce" před zotavovnou hned vedle našeho ubytování jsme jeden večer zcela zblízka pozorovaly pasoucích se několik laní i s mládětem a jelena. Jelen v jednu chvíli přišel až ke mně a kdyby bylo co, žral by mi z ruky ... krásný zážitek!

Území Tatranské Lomnice mělo od roku 1209, kdy bylo předmětem první královské donace Ondřeje II. mnoho vlastníků. Posledním soukromým vlastníkem byl Ondrej Spóner, od nějž toto území odkoupil Uherský stát v roce 1892. V tomto roce vznikly první státní lázně ve Vysokých Tatrách a další z tatranských osad - Tatranská Lomnica. V roce 1893 byl postaven Hotel Lomnica, v té době největší na území Vysokých Tater, později pozoruhodný Kúpelový dom s bazénem a vodoléčbou. V roce 1905 byl postaven reprezentační Grandhotel, který byl v roce 1919 přejmenován na Grandhotel Praha. V tomto období vznikla různá sportoviště, lyžařská a sáňkařská dráha, kluziště či tenisové kurty.

V meziválečném období vyrostlo v Tatranské Lomnici množství rodinných penzionů a soukromých rezidencí. Hlavní turistickou atrakci získala osada v letech 1937 - 1940, kdy byla vybudována visutá lanovka na Skalnaté pleso a Lomnický štít. Její výstavba umožnila i výstavbu astronomických a meteorologických pracovišť u Skalnatého plesa a na Lomnickém štítu.

Muzeum TANAP seznamuje návštěvníky s tatranskou faunou a flórou, geologií a geomorfologií, s ochranou přírody a s dějinami zpřístupnění Tater. Otevřeno od PO - NE od 08:30 hod do 17:00 hod, vstupné 3 EUR dospělí, 1,50 EUR senioři.

V blízkosti muzea je Expozice tatranské přírody - Botanická zahrada, kde na více jak 3 ha ploše roste přes 330 druhů tatranských rostlin v různých biotopech (některé sazenice i k prodeji). Otevřeno je od 9 do 15 hod, vstupné 2,50 EUR dospělí, 1,50 EUR senioři.

Ski muzeum na ploše téměř 300 m2 nabízí expozici historie vzniku a vývoje tatranských zimních sportů od počátku tatranských osad, převážně do roku 1945. Otevřeno je od PO do NE od 09:00 do 18 hod. Vstupné 3 EUR za dospělého, 2 EUR senior.

Gertrúdina chata byla postavená v roce 1912 Ředitelstvím státních koupelí v Tatranské Lomnici. Stála několik metrů severovýchodně od tehdejšího startu bobové a sáňkařské dráhy, a to ve výšce 1 130 m.n.m. Využívali ji zejména sáňkaři a bobisté, kteří se tu mohli ohřát a občerstvit. Chata se skládala z jedné místnosti a měla jednoduchý srubový charakter. Pojmenovaná byla po Gertrúdě Kallivodové, roz. Scholtzové. Gertrúda byla dcerou majitele továrny v Matějovcích. Rodina Scholtzových měla poměrně významné postavení, podařilo se jim totiž změnit tradiční polnohospodářský charakter města na průmyslový. V roce 1845 založil Karel August Scholtz v Matějovcích dílnu s vlastní výrobou jednoduchého nářadí, z které brzy vznikla Scholtzova továrna na kovové nářadí potřebné pro domácnosti a polnohospodářské stroje. Továrna začala prosperovat v 50. letech 19. století. I přesto se Gertrúda aktivně věnovala různým druhům sportu. Byla výbornou znalkyní Tater, vynikající horolezkyní a lyžařkou. Dodnes je považována za průkopnici zimních sportů a ženského horolezectví ve Vysokých Tatrách. Gertrúda byla činná i literárně. V roce 1927 byla v Matějovcích u Popradu uvedená dětská pohádková hra od Jána Móryho s písničkami Hrbatý Pepíček. Libreto k němu napsala právě Gertrúda. Kromě tohoto libreta byla autorkou i dalších divadelních her a velmi dobré německé poezie. Gertrúda měla i herecké ambice. Na svou dobu to byla velmi výjimečná žena. Z historických pramenů víme, že po roce 1945 žila se svým druhým manželem v Budapešti. Její další osud, ani rok, kdy zemřela, znám není. Podobné je to i s chatou, která nesla její jméno. Ani její další osudy známé nejsou.  

V Tatranské Lomnici můžeme dále vidět dva kostely, a to Panny Marie Nanebevzetí a evangelický kostel.