Záběhlické tvrze

18.01.2022

Záběhlice (německy Sabechlitz) jsou městská čtvrť a katastrální území při toku Botiče na jihovýchodě Prahy. Záběhlice byly od románské doby tradiční zemědělskou vsí. Od poloviny 19. století do druhé světové války měly charakter dělnického předměstí s chudinskými koloniemi. Od roku 1922 jsou Záběhlice součástí Prahy. Ve 20. a 30. letech na okrajích území Záběhlic vznikly rozsáhlé čtvrti rodinných domků, Spořilov a Zahradní Město. Ty byly po druhé světové válce rozšířeny rozsáhlými panelovými sídlišti a začátkem 21. století ve východní části Novým Zahradním Městem. Staré Záběhlice a Zahradní Město patří do městské části i obvodu Praha 10, Spořilov do městské části a obvodu Praha 4. Vymezení Záběhlic jako katastrálního území se nepatrně liší od vymezení Záběhlic jako části obce (ZSJ Sídliště Spořilov I-východ se 4 adresami v části Kremnické ulice patří katastrálně k Michli, ale evidenčně k Záběhlicím).

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Původ názvu není spolehlivě doložen. Některé teorie předpokládají, že se v Záběhlicích usídlovali zběhlí poddaní nebo jiní lidé, kteří zde hledali bezpečí, jiní hledají původ v zabíhání cest v meandrech Botiče i na svažitém terénu kopce Homole.

Zemědělská ves[editovat | editovat zdroj]

V předhusitském období bylo na území Záběhlic několik dvorů, převážně v církevním majetku. Některé z nich, například Záběhlice a Práče, se rozrostly v osady.

První zmínka o Záběhlicích je v zakládací listině vyšehradské kapituly datované 1088. Části území Záběhlic vlastnili i klášter sv. Jiří na Pražském hradě, čeští králové a pražští měšťané. Románský kostel Narození Panny Marie stojí v někdejší královské části. Ve 14. století byly v Záběhlicích dvě tvrze, tvrz litomyšlského biskupa, z níž později vznikl Záběhlický zámek, a tvrz Václava IV. uprostřed dnešního Hamerského rybníka. V letech 1407 a 1408 zde král osobně pobýval. Z roku 1432 je první zmínka o mlýnu, později nazývaném Hutě. Za husitských bouří zabavili zdejší církevní i královské majetky Pražané, kteří je přidělili Novému městu pražskému. V 15. století se Záběhlice opakovaně staly shromaždištěm vojsk před bitvami. Vlastníci Záběhlic se mnohokrát měnili, v letech 1436-1459 vlastnil Záběhlice Mikuláš Zajíc z Házmburka. V 17. století, kdy Záběhlice patřily do Kouřimského kraje, zde byly při sčítání kromě statku knížete Lažanského čtyři grunty sedláků a sedm usedlostí chalupníků, v roce 1719 se uvádí patnáct usedlostí. V roce 1788 soupis zaznamenal 55 domovních čísel, z toho dvacet selských usedlostí. Číslo popisné 1 měl mlýn, v obci byla i hospoda, kovárna a zámecký pivovar. V roce 1813 svobodný pán Jakub Wimmer připojil ke vsi osadu Roztyly. Od roku 1841 do konce století vlastnil vesnici Karel Korb, rytíř z Weidenheimu, od roku 1879 ministr a moravský místodržitel. Po léta první republiky vlastnil dvůr a zámek Václav Černý. V té době Záběhlice patřily do politického okresu vinohradského. V roce 1907 bylo v Záběhlicích 145 domů a 1368 obyvatel.

Dolní Roztyly, které měly začátkem 20. století 163 obyvatel, byly zcela zlikvidovány kolem roku 1970. Na jejich území stojí Sídliště Spořilov I. a Jižní spojka.

Významná místa a památky

Hamerský rybník, který zatopil záběhlickou tvrz, pravděpodobně vodní, pochází z roku 1770, kdy byly zřízeny měděné hamry. Mlýn zde byl už před zřízením rybníka. Náhon vede od splavu u záběhlického zámku. V současné době nemá rybník stálý přítok, protože náhon je nefunkční, což se projevuje špatnou kvalitou vody. Městská část Praha 10 usiluje o zprovoznění náhonu, problémem jsou komplikované vlastnické vztahy k pozemkům.

Kostel

Základ kostela Narození Panny Marie na ostrohu mezi Botičem a Hamerským rybníkem pochází z první poloviny 12. století (kolem roku 1125). Ve 14. století byl z románského stylu goticky přestavěn. V té době býval farním kostelem. K další přestavbě došlo v letech 1876-1880, kdy byla původní románská věž zničená bleskem nahrazena dnešní pseudorománskou. Nástěnné malby vytvořil údajně malíř Koucký. Oltářní obraz Narození Panny Marie je z roku 1861. Rozsáhlejší opravy byly provedeny i v roce 1948, v roce 2000 za finančního přispění městské části byla opravena fasáda.

Královská tvrz[editovat | editovat zdroj]

Tvrz Václava IV. byla zničena za husitských válek roku 1420. Roku 1770 byly její zbytky zatopeny Hamerským rybníkem. Při bagrování v únoru 1960 byly nalezeny zbytky zdiva a při následném průzkumu bylo odkryto několik místností středověké stavby, pravděpodobně Václavovy tvrze. Pod základy tvrze byly nalezeny zbytky slovanské keramiky z mladší doby hradištní.

Záběhlický zámek

Na místě zámku stávala nejméně od konce 14. století druhá záběhlická tvrz, patřící v předhusitské době litomyšlskému biskupovi. V 17. století byla přestavěna na zámek. Roku 1886 vyhořel a byl obnoven, na počátku 20. století byl znovu zpustlý. V roce 1907 jej velkostatkář Václav Černý zakoupil a opravil. Za dob socialismu byla zeď zámecké zahrady pobořená a zahrada volně přístupná. Nyní jsou zámek i zahrada pro veřejnost nepřístupné, objekt je soukromým vlastníkem pronajímán jako kanceláře a sklady.[3]

Podle pověsti se na záběhlickém zámku často zjevovala bílá paní. Vyhnaly ji odtud teprve velké zvony, pořízené do kostela Narození Panny Marie, jejichž zvuk bílá paní nedokázala snést a navždy zmizela.[4]

Historické jádro Záběhlic[editovat | editovat zdroj]

Historickým jádrem obce byla dnešní ulice K prádelně (od kostela k ulici Záběhlické) a navazující úsek ulice Záběhlické směrem k Záběhlickému zámku. Podél těchto ulic se nacházely nejvýznamnější chalupy a statky. Modernizace Záběhlické ulice a regulace Botiče však historický vzhled výrazně narušila. Švehlův statek z poloviny 19. století byl pro havarijní stav demolován kolem roku 1975. Lípa svobody, která dala název "U lípy" křižovatce ulic Záběhlická a U Záběhlického zámku, v jejímž středu stála, byla poražena začátkem 80. let.

Svéráznou částí původních Záběhlic je přilehlý svah vrchu nazývaného dříve Homole s se strmými a křivolakými uličkami Horní chaloupky a Dolní chaloupky a domky spíše chudinského rázu. Donedávna vzbuzovaly pohádkový dojem dávné minulosti, modernizace některých domků však tuto jedinečnost už také narušila.

Svahy nad západní částí Záběhlic (oblast u dnešní ulice Na vinobraní, vrch kdysi nazývaný Hrádek) sloužily pěstování vína. V 15. století bylo záběhlické víno jmenováno mezi lepšími českými víny. V ulici je původně barokní viniční usedlost se zachovalými vinnými sklepy. Vinařství tu provozoval Břevnovský klášter. Historicky cenné vybavení usedlosti za první republiky využívali i filmaři. Ačkoliv od roku 1941 byla usedlost památkově chráněna, v padesátých letech 20. století byl objekt přestavěn na byty a postupně chátral, až mu v 60. letech hrozila demolice. Koncem 20. století byl opraven.

Chudinská čtvrť v 19. a 20. století

Místní obyvatelé pracovali většinou v místním velkostatku a pivovaru. Již v 19. století se Záběhlice stávaly i centrem chudších dělníků, kteří pracovali v Praze, avšak nebyli dost bohatí na to, aby mohli v Praze i bydlet. Území se zahušťovalo malými chudými domky území Horních a Dolních chaloupek a západním směrem podél Záběhlické ulice. Často zde žila početná rodina v jedné místnosti a další místnosti nebo třeba i půdu malého domku majitel ještě pronajímal dalším rodinám.

Před druhou světovou válkou vznikla v oblasti dnešní ulice Průhonické nouzová kolonie Trnkov. V té době vznikala i blízká kolonie Slatiny, která je již na území Michle, a osada Pod lesíkem v západní části Záběhlic.

V Záběhlické ulici nechal v době krize před druhou světovou válkou postavit vršovický obchodník Josef Dolejška několik městských činžáků.

Hřbitovy

Starý záběhlický hřbitov se rozkládal u kostela Narození Panny Marie na břehu Hamerského rybníka. Později byl přemístěn nad obec do dnešní Břečťanové ulice. Ve 30. letech 20. století vedle něho vyrostlo fotbalové hřiště A.F.K. Záběhlice. V 70. letech 20. století na místě hřiště byla postavena poliklinika a v nejbližším okolí hřbitova vyrostla škola, obchodní centrum a obytný dům. V roce 2014 se nachází na záběhlickém hřbitově 242 hrobů, 4 hrobky a 31 urnových hrobů. Pohřbívat je už možné jen do urnových hrobů.

Část Velké Prahy[editovat | editovat zdroj]

Před vznikem Velké Prahy patřily Záběhlice do Vinohradského okresu.

Od roku 1923 patřily celé Záběhlice do Prahy XIII. Od roku 1947 bylo Zahradní Město vyjmuto do Prahy XX. Záběhlice tak byly prvním pražským katastrálním územím, které bylo rozděleno do více správních obvodů. Od 1. dubna 1949 část z Prahy XX přešla do Prahy 10 a část z Prahy XIII do Prahy 13 v šestnáctiobvodovém členění. Od 1. července 1960 se Spořilov stal součástí městského obvodu Praha 4 a celý zbytek Záběhlice součástí městského obvodu Praha 10. V městských částech stejnojmenných s těmito městskými obvody zůstaly Záběhlice rozděleny i po vzniku 22 správních obvodů.

Kolem roku 1950 žilo na území Záběhlic téměř 11 tisíc lidí.

Školství

Dlouho chodily záběhlické děti do školy v Hostivaři. V roce 1864 si obyvatelé Záběhlic svépomocí postavili u rybníka, nedaleko kostela, vlastní jednotřídní školu, kterou navštěvovalo 135 dětí. Roku 1877 byla rozšířena na dvojtřídní, bylo přistavěno patro s bytem pro učitele a knihovnou, roku 1883 rozšířena budova na trojtřídní, roku 188 přibyla zahrada a hřiště. Od roku 1891 sloužila škola i dětem z Práčí a Roztyl. Roku 1892 byla budova rozšířena na čtyřtřídní a 1897 na pětitřídní, kterou navštěvovalo již 336 dětí. V letech 1864-1888 byl řídícím učitelem Ignác Levý, od roku 1871 zde působil Josef Harapat, autor metodických příruček pro učitele i článků v časopise Vesmír. Zdejší učitelé stáli u vzniku Občanské a čtenářské besedy a záběhlické jednoty Sokola (založena 1870). Ve dvacátém století byla budova původní školy mateřskou školou, od šedesátých let sloužila jako skladiště Ústavu národního zdraví, v jehož vlastnictví zchátrala. Začátkem 90. let jí hrozila demolice. Budovu však zakoupilo občanské sdružení Naděje a zrekonstruovalo na Dům pokojného stáří pro sociálně slabé občany.

V roce 1905 byla postavena v Práčské ulici nová pětitřídní obecná škola, jejíž součástí byla i tělocvična. Později byly ke škole přistavěny z důvodu rozšíření kapacity ještě dřevěné pavilony, které stojí dodnes. Po vybudování nových sídlištních škol se v budově v Práčské ulici usídlila zvláštní škola. Do měšťanských škol do okolních obcí, Vršovic, Strašnic, Hostivaře a Nuslí, docházelo v roce 1928 60 záběhlických žáků, v roce 1932 již 178.

Nových škol se Záběhlice dočkaly teprve po druhé světové válce. V rámci výstavby sídlišť vznikly na Zahradním Městě velké pavilónové základní školy v ulicích Břečťanová, Jahodová a Komarovova (nyní Švehlova). Po opadnutí populační vlny se část školy v Jahodové ulici uvolnila pro Vyšší odbornou školu sociálně právní. V Průhonické a Jesenické ulici jsou státní odborná učiliště a na náměstí Mezi Zahrádkami soukromé učiliště.

Před vznikem Velké Prahy[editovat | editovat zdroj]

Záběhlicemi, údolím nazývaným V korytách, procházela stará obchodní cesta z Libně přes Strašnice, Záběhlice a Křeslice do Popovic a Posázaví. Z ní v Záběhlicích odbočovaly cesty na Šeberov a Pankrác, proti toku Botiče přes statek Práče do Hostivaře a po toku Botiče do Michle a Vršovic.

Později zajišťovala spojení okresní vršovicko-záběhlická silnice kolem vrchu Bohdalec.

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Od 2. února 1927 Autodopravní společnost provozovala linku "Vršovice - Bohdalec - Spořilov - Chodov - Průhonice", která zastavovala na rozcestí u Chodovské ulice a na Spořilově. Spořilovem linka pod různými označeními projížděla až do roku 1979, kdy byla zkrácena z Průhonic na Chodov.

21. června 1925 byl zahájen pražskou obcí provoz na autobusové lince A z Vršovic (nám. Svatopluka Čecha, konečná stanice tramvají) přes Bohdalec do Záběhlic (konečná byla poblíž dnešní stanice U lípy, nedaleko Záběhlického zámku a tehdejšího obecního úřadu). Na trase byla jediná mezilehlá stanice, s názvem Na Hrádku, přibližně v místech dnešní zastávky V Korytech, a v roce 1928 byla zřízena zastávka i na Bohdalci pro přestup na tramvajovou linku č. 3. Intervaly byly dvacetiminutové. Linka sloužila i přepravě pošty. V roce 1929 byla linka prodloužena na Václavské náměstí, v roce 1930 až ke Stavovskému divadlu a poté na opačné straně do Hostivaře. Nepočítaje neúspěšný pokus v letech 1908-1909 na Malé Straně, šlo o první pražskou autobusovou linku. V téměř nezměněné trase (jen s prodloužením či změnami na obou koncích) jezdila pod nejnižším číslem (101) až do počátku 80. let, kdy ji v tomto úseku nahradila linka 138, která byla opětovně nahrazena číslem 101 v roce 2008.

Tramvajová doprava[editovat | editovat zdroj]

Od 1. března 1928 byla zřízena tramvaj ke křižovatce Chodovské a Záběhlické ulice. Od 14. prosince jezdila od této tramvajové smyčky autobusová linka "K" do horní části Roztylského náměstí na Spořilově.

12. října 1929 byla prodloužena tramvajová trať z této konečné u Záběhlic až do dolní části Spořilova. V roce 1939 byla na spořilovské smyčce dokončena druhá kolej. V roce 1932 navrhovaly Záběhlice a obyvatelé Slatin prodloužení tramvaje od Vršovického Edenu do Záběhlic. K výstavbě této trati nikdy nedošlo. V letech 30. března 1944 - 4. listopadu 1945 byl úsek trati ze Záběhlic na Spořilov jednokolejný z důvodu nedostatku kolejnic. V období 5. října 1964 - 4. července 1966 byly tramvaje ukončeny v Záběhlicích z důvodu výstavby odstavného nádraží Jih. Při rekonstrukci mezi 1. červencem 1986 a 1. září 1986 bylo ukončení trati přeloženo z Bratislavského náměstí na novou smyčku. Spořilov rozdělila na dvě půlky zahloubená Spořilovská ulice.

Na Spořilov jezdila linka 3 (12. října 1929 - 2. ledna 1932), linka 19 (3. ledna 1932 - 3. července 1983), špičkové spoje linky 23 (od 16. ledna 1967 do 5. května 1968), linka 31 (6. května 1968 - 30. června 1971), linka 23 (od 1. července 1971 do 8. května 1974), linka 1 (od 19. února 1979 do 31. srpna 1980), linka 11 (od 4. července 1983 dosud) a linka 56 (od 3. listopadu 1985).

Na konečnou do Záběhlic jezdila linka 23. Trať do Záběhlic byla zrušena od 1. července 1971.

O tramvajové dopravě se píše také v článku Zahradní Město. Z konečné Zahradní Město byla tramvaj prodloužena do Hostivaře 3. ledna 1954.

Dálnice a metro[editovat | editovat zdroj]

12. června 1971 byla podél Spořilova zprovozněna dálnice D1. Ta se později stala novou hranicí katastrálního území Záběhlic.

V letech 1980-1987 byla na území Záběhlic i stanice metra Primátora Vacka (dnes Roztyly), ale rokem 1987 byla oblast Horních Roztyl převedena do katastrálního území Chodov. Na území Záběhlic leží i část kačerovského depa metra.

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Trať do Českých Budějovic vede podél dnešního Zahradního Města od 14. prosince 1871
Místní dráha Nusle-Modřany (1882) vede podél Spořilova u hranice s Michlí
do katastru Záběhlic částečně zasahuje Odstavné nádraží Jih
spojka z odstavného nádraží do Vršovic
železniční trať Krč-Malešice

Odstavné nádraží Praha jih bylo budováno v letech 1961-1999. Je komplexem zařízení pro zajištění provozního servisu, čištění, údržby a vystrojení vlakových souprav osobní železniční dopravy. Hlavní část byla dokončena v prosinci 1971. V letech 1978-1982 bylo provedeno 150 m široké přemostění Botiče.

V období 19. května 1934 - 15. srpna 1960 byla na dráze Nusle-Modřany v provozu železniční zastávka "Spořilov", zhruba v úrovni dnešního depa metra Kačerov, zčásti na území Michle. Při rekonstrukci byla trať zahloubena. Nová zastávka Praha-Kačerov, která se nachází přímo u nedaleké stanice metra Kačerov, byla otevřena 14. prosince 2014.

V druhé polovině roku 2021 je plánováno otevření nové železniční zastávky Praha-Zahradní Město na trati 221 mezi zastávkami MHD Zahradní Město a Na Padesátém.

Výroba

Mlýn Hutě (V hamrech)[editovat | editovat zdroj]

V letech 1770-1880 fungovaly v Záběhlicích měděné hamry (majitelem původně Florián Springholz, později Jan Hibert). Podle nich se jmenuje i Hamerský rybník a Huťská ulice. V pražském okolí byly v té době pouze dvě takové dílny, druhá byla v Libni. V těchto místech býval mlýn, zvaný později Hutě, o němž existuje první zpráva už z roku 1432. V roce 1880 (?) na místě hamru zřídil František Ringhoffer malou slévárnu, později své aktivity přesunul na Smíchov. V roce 1912 sem František (Ferdinand?) Blecha z Nuslí přestěhoval První pražskou parostrojní prádelnu a chemickou čistírnu, zkráceně Standard. Obec mu ukládala i povinnost vyčistit Hamerský rybník, přestože jeho zápach byl způsoben splašky z Hostivaře i Záběhlic, jež marně usilovaly o zřízení kanalizace. Podnik dal název "K prádelně" páteřní uličce středověkých Záběhlic, která se v letech 1927-1938 jmenovala Kostelní. Za války objekt užívala strojírenská firma Aktofot, po válce do 60. let národní podnik Meopta, v 70. letech Chirana Strašnice.

Růžový ostrov[editovat | editovat zdroj]

Další průmyslovou zónou se stal Růžový ostrov, tvořený Botičem a náhonem vedoucím od splavu u Záběhlického zámku do Hamerského rybníka.

Po roce 1920 sem (č. p. 59) z Vršovic byla přemístěna firma Výtahy - Češpiva a spol., vyrábějící osobní i nákladní výtahy originální konstrukce. Dnes na ostrově i na opačné straně náhonu sídlí několik autoservisů. (Od roku 1950 bývalo na Růžovém ostrově také kino Pionýr.)

Chovatelství a pěstitelství[editovat | editovat zdroj]

Ještě těsně před druhou světovou válkou v Záběhlicích choval ve velkém ovce a zpracovával maso velkoobchodník se skopovým dobytkem Leopold Faktor. Jeho levné skopové maso bylo v Praze žádané.

V oblasti Práčí bývalo rozsáhlé zahradnictví a zelinářství. Část této plochy je dnes zastavována Novým Zahradním Městem. Ve západní části Práčí bývá jahodová plantáž.

Další podniky

Záběhlice nejsou průmyslovou čtvrtí. Na okraji Zahradního Města jsou továrny Michelin (Mitas) a Technometra. Mezi západním sídlištěm Zahradní Město a Trnkovem sídlí Česká tisková kancelář (ČTK). V okolí Růžového ostrova a Hamrů pokračuje tradice drobné výroby.

Staré Záběhlice[editovat | editovat zdroj]

středověká část (biskupská a královská část, oblast od zámku ke kostelu)
Růžový ostrov (vytvořen náhonem mezi splavem u zámku a Hamerským rybníkem)
Horní a Dolní chaloupky (chudinská čtvrť, svah vrchu Homole)
západní část Záběhlic (podél ul. Záběhlické) včetně průmyslového objektu u bývalého huťského mlýna a vinařské usedlosti na vrchu Hrádek

Kolonie a osady v oblasti Slatin[editovat | editovat zdroj]

Trnkov (kolonie rodinných domů kolem ulice Průhonické, na strašnické straně území Záběhlic, přilehlá k michelským Slatinám)
Pod lesíkem (pás domů v záběhlické části ulice Nad elektrárnou)

Zahradní Město

staré Zahradní Město (vilová čtvrť z let 1929-1941)
Sídliště Zahradní Město západ (oblast kolem bývalého obchodního domu Květ a mezi ulicemi Jesenická a Na vinobraní)
Sídliště Zahradní Město východ (oblast kolem bývalého obchodního domu Cíl až k Práčské a Švehlově ulici)
průmyslová oblast za ulicí Švehlova (Mitas/Michelin a část Technometry)
Nové Zahradní Město (mezi Práčskou ulicí a Botičem, západně od Práčí)

Sídliště Práčská[editovat | editovat zdroj]

Sídliště Práčská, původně propagované též pod názvem Sídliště Mládeže, mezi Sněženkovou a Práčskou ulicí, po obou stranách záběhlické školy (postavilo Stavební bytové družstvo mládeže, 80. léta 20. století)

Práče[editovat | editovat zdroj]

Práče jsou osada u Botiče se zámečkem.

Spořilov[editovat | editovat zdroj]

Rozloha 205 ha, 14 718 obyvatel (2000), 13 750 obyvatel (2005).

Hutě, vilová čtvrť u ul. U mlýna (mezi Hamerským rybníkem a tramvajovou konečnou)
starý Spořilov (vilová čtvrť z let 1925-1930, mnohé rodinné domky jsou funkcionalistického stylu) (Horní Roztyly sousedící přes dálnici byly v roce 1987 převedeny do katastrálního území Chodov, hranicí se stala dálnice D 1)
Sídliště Spořilov I (severozápadní část Spořilova, podél Michle, poblíž depa metra Kačerov, v roce 1970 zbořeny Dolní Roztyly) (okolí Kremnické ulice patří katastrálně do Michle, ale evidenčně k Záběhlicím)
Sídliště Spořílov II (severovýchodně od Spořilovské ulice)

Cihlová část sídliště Spořilov (4410 bytů) byla postavena v letech 1961-1968, panelová část (331 bytů) v letech 1976-1979 , několik domů ještě v letech 1987-1989 a 2002.

Záběhlický zámek je novobarokní budova s přilehlým dvorem hospodářskými staveními v blízkosti rybníčku na Botiči v Praze 10-Záběhlicích. Nachází se poblíž křižovatky zvané U lípy, adresa je U záběhlického zámku 46/4. Zámek i přilehlá zahrada jsou v současnosti veřejnosti nepřístupné. Je chráněn jako kulturní památka.

Záběhlice jsou poprvé zmíněny v zakládací listině vyšehradské kapituly z roku 1088. Části území Záběhlic vlastnili i klášter sv. Jiří na Pražském hradě, čeští králové a pražští měšťané.

Ve 14. století stávaly v Záběhlicích dvě tvrze: tvrz krále Václava IV., která se nacházela na ostrůvku uprostřed dnešního Hamerského rybníka a druhá tvrz, která byl roku 1354 v držení pražského měšťana Seidla a posléze od roku 1380 litomyšlského biskupa, z níž později vznikl Záběhlický zámek. Nicméně první zmínka o zdejší tvrzi pochází až z roku 1389.

Za husitských bouří zabavili Pražané zdejší církevní i královské majetky a přidělili je Novému městu pražskému. V dalších letech 15. století se Záběhlice opakovaně staly shromaždištěm vojsk před bitvami.

Vlastníci Záběhlic se mnohokrát měnili, v letech 1436-1459 vlastnil Záběhlice Mikuláš Zajíc z Házmburka.

Od roku 1663 tvrz vlastnil sasko-lauenburský vévoda Julius Jindřich, a ten nebo některý z následujících majitelů, ji nechal přestavět na zámek. V 17. století byly Záběhlice součástí Kouřimského kraje a zámek připadl hraběti Lažanskému. Na majetkovém soupisu z roku 1788 zde fungoval zámecký pivovar.

V roce 1813 zámek a ves vlastnil svobodný pán Jakub Wimmer připojil ke vsi nedalekou osadu Roztyly.

Roku 1885 zámek vyhořel, majitelem panství Ludvík Korb z Weidenheimu je obnovil. Obnovu podle projektu Ferdinanda Hauptmanna realizovali architekti Cornelius Hauschka a Eduard Rechziegel, kteří tak zámku dali současnou novobarokní podobu. Od roku 1841 do konce století panství vlastnil Karel Korb, rytíř z Weidenheimu, jenž byl od roku 1879 rakouským ministrem a moravským zemským místodržitelem.

Na počátku 20. století Záběhlice patřily do politického okresu vinohradského. V té době byl zámek znovu zpustlý. V roce 1907 jej zakoupil velkostatkář Václav Černý a následně opravil.

V dobách socialismu byla zeď zámecké zahrady pobořená a zahrada volně přístupná. Restituovaný objekt byl navrácen rodině původních majitelů a slouží dnes jako administrativní objekt, sídlo zde mají různé firmy.

Kostel Narození Panny Marie je římskokatolický filiální kostel v Praze 10 - Záběhlicích. Přestavovaný, původně románský kostel, stojí mezi tokem Botiče a Hamerským rybníkem. V současné době je spravován z hostivařské farnosti Stětí sv. Jana. Je chráněn jako kulturní památka.

Základ kostela pochází z první poloviny 12. století (kolem roku 1125). Ve 14. století byl z románského stylu přestavěn v gotickém slohu. V té době býval farním kostelem.

V 19. století došlo ke zničení původní románské věže úderem blesku, proto byla poté v letech 1876-1880 nahrazena věží novou v pseudorománském slohu.

Nástěnné malby vytvořil údajně malíř Koucký. Oltářní obraz Narození Panny Marie namaloval v roce 1861 Rudolf Müller.[2]

Okolo kostela býval hřbitov, který však byl ve 2. polovině 19. století zrušení a nový záběhlický hřbitov byl založen na návrší přibližně 700 metrů severovýchodně od kostela.

Rozsáhlejší opravy byly provedeny i v roce 1948, v roce 2000 za finančního přispění městské části byla opravena fasáda, v roce 2011 byla budova doplněna o slavnostní osvětlení.

Roku 1352 byla v Hostivaři zřízena plebánie, od roku 1688 byla administrována farářem u Matky Boží před Týnem na Starém Městě, od roku 1695 administrována františkánskými kněžími od Panny Marie Sněžné z Nového Města pražského. Roku zde byla zřízena 1698 administratura, ale již v roce 1702 byla zdejší farnost obnovena. Matriky jsou zde vedeny od roku 1671.

Tvrz Václava IV. v Záběhlicích byla malá vodní pevnost na ploše dnešního Hamerského rybníka v Praze-Záběhlicích. Tvrz zanikla pravděpodobně roku 1420 za husitských válek. Její zbytky byly objeveny v roce 1960 a 22. prosince 1964 byla zapsána do státního rejstříku jako kulturní památka.

Pozůstatky kamenného zdiva byly nalezeny při bagrování vypuštěného Hamerského rybníka národním podnikem Vodní stavby v únoru 1960. Zděné zbytky byly v celé ploše pokryty 10-20cm vrstvou bahenních nánosů. Stavba byla patrna v půdorysu na dně vypuštěného rybníka zvlněním v místech pozůstatků zdiva a rozdílným zbarvením, výškou a šířkou porostu, pokrývajícího počátkem léta střední část dna vypuštěného rybníka. Při následném archeologickém průzkumu v červnu a červenci roku 1960 byla prokopána a prozkoumána plocha cca 120 m², zachycující zhruba čtvrtinu celkového původního rozsahu stavby, přičemž byl zjištěn půdorys několika místností.

V hlavní zkoumané místnosti o rozměrech 11 x 7 metrů (délkou ve směru jih-sever) se zachovala podlaha z pálených čtvercových, velmi dobře vypálených cihlových dlaždic, kladených šikmo ke směru základových zdí, přičemž souvislá dlažba byla zachována na více než jedné třetině plochy místnosti. Zachovaná výška neporušeného zdiva nepřesahovala nikde úroveň 30 cm nad dlažbou, zeď byla stavěna z kamenů, prokládaných pravidelnými, dobře vypálenými cihlami. Obvod hlavní místnosti tvořily 80-90 cm silné základové zdi, vybudované z hrubě přisekaných kamenů, spojovaných maltou. V bahenních nánosech byly nalezeny prejzy ze střechy a zlomky keramiky, které byly zařazeny do přelomu 14. a 15. století. Byly nalezeny i hřebenové prejzy se stříškovitým chráněním a zesílenými konci.[2]

Jižně od půdorysu hlavní místnosti byla odkryta část obvodové zdi a základy menšího obdélníkovitého objektu, interpretovaného jako součást fortifikace, se zdivem o síle 110-120 cm, stavěné z hrubě přisekaných kamenů, spojovaných maltou, která tvořila na vnitřní straně jižnější zdi souvislou vyhlazenou plochu. Hloubku a původní úroveň dna nebylo možno zjistit kvůli pronikání spodní vody při průzkumu. Vnitřek byl vyplněn destrukčními zbytky kamenů, cihel, dlaždic a prejzů, přičemž průzkum destrukční vrstvy probíhal až do hloubky 110 cm.[2] V obou místnostech byly těsně pod úrovní zachovaných horních okrajů zdí umístěny ve vodorovné řadě s odstupem cca půl metru čtvercové otvory o rozměrech strany 8-10 cm, o nichž se předpokládá, že jde o ložiska po dřevěné konstrukci, jež původně mohla tvořit podlahu.[2] V destrukční vrstvě byl nalezen též velký stavební dílec z pískovce, v jehož delší stěně byl zasazen železný čep.[2] V půdorysu patrném na dně rybníka bylo možno spolehlivě vysledovat další tři místnosti, tvořící celkově obdélník o stranách minimálně 25 × 25 metrů, přičemž prozkoumaný objekt představoval jeho jihozápadní čtvrtinu. Na severní a východní straně bylo další pokračování půdorysu porušeno již dříve při bagrování dna, takže nelze spolehlivě zjistit, zda v těchto směrech stavba nepokračovala dále.

Většina nalezených zlomků keramiky pocházela z hrncovitých tvarů s profilovanými okraji. Šlo o velmi dobře vypálené nádoby vyráběné na kruhu, většinou tenkostěnné a buď zcela bez výzdoby, nebo opatřené jednoduchými vodorovnými rýhami v podhrdlí, v několika případech se vyskytla jednoduchá vkolkovaná výzdoba, klikatky nebo půlobloučky ve vodorovných řadách, ojedinělá pásková ucha byla umístěna na podhrdlí hrncovitých tvarů a zasahovala až k okraji. Bylo nalezeno i několik zlomků kónických pokliček. Jen v jednom případě nálezu silnostěnné mísy se vyskytla světle zelená glazura, dva zlomky byly s červenohnědým malováním, jinak byly nádoby většinou šedočerné, výjimečně i světle okrové. Srovnáním s jinými nálezy byla keramika ze Záběhlic datovaná do přelomu 14. a 15. století. Bylo nalezeno i několik dalších předmětů, například méně výrazné zlomky skla a několik železných předmětů především hřeby, ale i součást železné přezky lyrovitého tvaru a polovina koňské podkovy, které zapadají do uvedeného datování.

Z nálezů archeologové usoudili, že se jedná o tvrz zničenou za husitských válek roku 1420.[2]

Poloha uprostřed rybníka a poblíž kostela, jehož nejstarší část pochází z doby kolem roku 1125, nasvědčuje tomu, že by mohlo jít o stavbu fortifikačního charakteru. V Sedláčkově soupisu je u Záběhlic zmínka o dvou tvrzích, z nichž jedna (patřící litomyšlskému biskupovi) stávala bezesporu v místech dnešního Záběhlického zámku, ležícího východněji. Druhá tvrz, královská, byla podle Sedláčka zničena v době husitských válek v roce 1420. Proto se nabízí možnost ztotožnit zkoumaný objekt na dně rybníka s tvrzí zaniklou za husitských válek.[2]

V hloubce 1 metru pod základy středověkého objektu a v okolí stavby bylo nalezeno několik zlomků slovanské keramiky, například z počátku mladší doby hradištní, ukazující na možné dřívější osídlení lokality, z čehož lze usuzovat, že tvrz vznikla v prostoru vyspělé středověké osady.

Památkový katalog ve své strohé informaci uvádí, že tvrz byla vystavěna v letech 1407-1408, jinde se však uvádí, že období založení tvrze je neznámé, ale že v letech 1407-1408 na ní pobýval Václav IV., zatímco stavěl nový hrad u Kunratic.[3]

To tedy spadá do období před vydáním Dekretu kutnohorského, kdy Václav IV. byl ještě Husovým podporovatelem, několik let poté, co byl sesazen z pozice římského krále, ale sám zpočátku toto sesazení neuznával (pisánský koncil v roce 1409 jej nakrátko v této funkci potvrdil, ale fakticky se Václav již říšské moci nikdy neujal), byl nucen stále více ustupovat požadavkům vyšší šlechty, po morové epidemii z konce 14. století bylo české království v ekonomickém propadu, rostlo sociální napětí a dovoz cizího zboží. Po svém sesazení byl Václav IV. opakovaně vězněn, v roce 1408 byl přiotráven jedem a začal ještě více stupňovat pití alkoholu.

Předpokládá se, že záběhlickou vodní tvrz dobyli a rozbořili roku 1420 husitští pražané.

Hamerský rybník (slangově Hamerák[1][2]) je boční rybník na náhonu Botiče v Záběhlicích v Praze v České republice. Pochází z roku 1770, kdy byly zřízeny měděné hamry. Mlýn zde byl už před zřízením rybníka. Náhon vede od splavu u záběhlického zámku. Rybník při svém vzniku zatopil pozůstatky původní záběhlické královské tvrze. Deklarovaný účel je rybochovný, krajinotvorný a protipožární, plocha hladiny 3,8 ha, objem nádrže 65 tisíc m³, hráze je zemní sypaná.

Rybník je napájen náhonem z Botiče, který se od potoka odděluje doleva na Záběhlickém jezu. Voda z rybníka je odváděna odvaděčem (BOP9L) o délce 300 m zpět do Botiče, do něhož ústí pod Jižní spojkou. Plocha mezi náhonem a Botičem bývala v minulosti pojmenovávána Růžový ostrov, celé pásmo v okolí náhonu bývalo centrem záběhlického maloprůmyslu.

Před revitalizací v roce 2009 byl náhon nefunkční a rybník tak neměl stálý přítok, což se projevovalo špatnou kvalitou vody. Městská část Praha 10 usilovala o zprovoznění náhonu, problémem byly komplikované vlastnické vztahy k pozemkům.

Na rybníku se vyskytuje labuť velká, lyska černá, skokan zelený, ropucha obecná, vzácně čolek obecný. V okolí bylo napočítáno 214 druhů motýlů. Na levém břehu je starý topol černý a olše.[4]

Uprostřed rybníku se od roku 1960 nachází ostrůvek o rozloze asi 30 m²,[3] který slouží jako hnízdiště ptáků (kachny, labutě). Při revitalizaci v roce 2009 byl tento ostrůvek, označovaný jako vegetační, zpevněn těžkými kameny po obvodu a doplněn druhým, tzv. ptačím ostrovem oválného tvaru a rozměrů asi 15 × 20 metrů, který je určen pro racky a pokryt kačírkem.

Původně byl rybník vybudován jako zdroj vody a vodní energie pro měděné hamry, ve které byl změněn dřívější mlýn Hutě (V hamrech), první zpráva o mlýnu existuje již z roku 1432. Hamry zde fungovaly v letech 1770-1880, majitelem byl původně Florián Springholz, později Jan Hibert. Podle nich se jmenovala osada Kupferhammer (Měděné hamry) a dnes se podle nich jmenuje i Hamerský rybník a Huťská ulice. V pražském okolí byly v té době pouze dvě takové dílny, druhá byla v Libni. V roce 1880 (?) na místě hamru zřídil František Ringhoffer malou slévárnu, později své aktivity přesunul na Smíchov. V roce 1912 sem František (Ferdinand?) Blecha z Nuslí přestěhoval První pražskou parostrojní prádelnu a chemickou čistírnu, zkráceně Standard. Obec mu ukládala i povinnost vyčistit Hamerský rybník, přestože jeho zápach byl způsoben splašky z Hostivaře i Záběhlic, jež marně usilovaly o zřízení kanalizace. Podnik dal název "K prádelně" páteřní uličce středověkých Záběhlic, která se v letech 1927-1938 jmenovala Kostelní. Za války objekt užívala strojírenská firma Aktofot, po válce do 60. let národní podnik Meopta, v 70. letech Chirana Strašnice.

Nyní je význam rybníka převážně rekreační. Voda není vhodná a nebývá používána ke koupání, ale okolí rybníka je oblíbeným vycházkovým místem a při pravém břehu rybníka vyrostl i sportovně-rekreační areál s restaurací, při levém břehu je vinný sklípek. V zimě je zamrzlá hladina využívaná k bruslení.

Po revitalizaci roku 2009 má rybník sloužit i extenzivnímu chovu ryb a každé jaro má probíhat pravidelný výlov.[4] Nasazuje se do něj 200-400 tisíc kusů plůdku kapra, štiky a líni.

Při bagrování v únoru 1960 byly na dně rybníka nalezeny zbytky tvrze Václava IV., která byla zničena za husitských válek roku 1420. Roku 1770 byly její zbytky zatopeny Hamerským rybníkem. Při následném průzkumu bylo odkryto několik místností středověké stavby, pravděpodobně této Václavovy tvrze. Pod základy tvrze byly nalezeny zbytky slovanské keramiky z mladší doby hradištní.