V úterý v Úterý

Malebné městečko, které leží 23 km východně od Mariánských Lázní a ve známost vešlo hlavně díky natáčení televizního seriálu Zdivočelá země, se jmenuje Úterý. Název města je odvozen od jména dne, ve kterém se konal trh. Německá varianta Neumarkt, stejně jako latinské Novum forum, znamenají nový trh. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Vtheri (1233), Nouum forum (1273), Vteri a Novum forum (1369), Vteri (1396), "nepostoupil Úterého" (1480), Auterey (1598), Neumarek (1654), Neumarkt a též Autery, Vtery, Neoforum a ein Marktflecken (1788).

Okolní krajina byla pravděpodobně osídlena již ve střední době bronzové, archeologové v kraji objevili pradávné hradiště, založené Kelty a později osídlené Slovany. 

Úterý bylo založeno slovanskými osadníky, kteří zde koncem 11. století dolovali. První písemná zmínka je z roku 1233, tehdy Václav I. postoupil ves své matce Konstancii a ta ji prodala tepelskému klášteru. V roce 1276 prošla Úterým dvakrát část přemyslovského královského vojska, které se přesouvalo k Teplé, kde mělo dojít k boji mezi Rudolfem I. Habsburským a Přemyslem Otakarem II., ke kterému nakonec nedošlo. Po porážce Přemysla Otakara II. v roce 1278 vydrancovala habsburská vojska místní doly. Tím vlastně došlo k zániku hornické činnosti, v kraji nastala bída a mnoho horníků se za prací přestěhovalo do Stříbra. Náhradní činností za hornictví se stalo lesní hospodářství a chov dobytka. 

Někdy před rokem 1330 byla osada povýšena na městečko (městys) Novum forum, německy Neumarkt, tedy Nový trh. A tržním dnem bylo úterý. Význam městečka umocňovala i jeho poloha na významné dálkové cestě z Teplé na Plzeňsko. Až na několik přerušení vlastnil městečko klášter v Teplé, od něj také Úterý dostávalo tržní privilegia v letech 1439, 1459 a 1460. 

V roce 1380 postihl celý kraj mor. V Úterý zemřelo asi 450 osob a obec se zcela vylidnila. Jako řešení této situace nechal Tepelský klášter obec dosídlit německými kolonisty. V roce 1420 bylo Úterý obsazeno husity, před kterými Němci utekli zpět do Německa a české obyvatelstvo přijalo jejich myšlenky, což se vůbec nelíbilo představitelům kláštera v Teplé a došlo nejdříve k rekatolizaci formou výhod a později i k násilné (v roce 1470 byla na obec na čas uvalena klatba). V roce 1439 bylo Úterý z rozhodnutí tepelského opata Racka povýšeno na město. Dalšími výhodami bylo přidávání různých práv.

K úplné rekatolizaci došlo však až koncem 16. století. V městské knize z let 1546 - 1586 jsou ještě téměř všechny zápisy české. Okolo roku 1600 došlo k velké vlně germanizace obyvatelstva, drtivá většina lidí žijících v obci byla německojazyčná. Po roce 1631 již není žádný doklad o užívání češtiny v Úterý. Německým zůstalo městečko až do 2. světové války. Celý kraj velmi poničila třicetiletá válka. Došlo k drancování městečka i jeho okolí. V roce 1656 Úterý zachvátil velký požár, který zničil např. i starý kostel a radnici. Jejich náhrady byly dostavěny až o 40 let později - nová radnice v roce 1695 a nový kostel v roce 1698. Od poloviny 17. století došlo k velkému rozvoji řemeslnických cechů. Hodně obyvatel se věnovalo zemědělství. 

V roce 1834 žilo na území samotného Úterý 834 obyvatel (dnes asi 300, bez Vidžína a Olešovic). V roce 1850 došlo k velké územní reformě, při které byly vytvořeny první moderní obce. Pro Úterý to znamenalo hlavně to, že přestalo být pod správou tepelského kláštera, stále však bylo součástí politického okresu Teplá. V tom roce se od Úterý odtrhly také Olešovice, což však nemělo dlouhé trvání. V roce 1909 byl v obci zaveden vodovod. Do roku 1912 byl v provozu pivovar, uživili se tu čtyři hospody, 1. světová válka však byla obdobím hladu a bídy. Po vzniku Československé republiky se Úterý stalo její součástí, přesto, že v něm žila většina Němců. Tehdy mezi Němci a Čechy v obci žádné velké roztržky nebyly.

V roce 1925 byla obec elektrifikována. Po Mnichovu bylo Úterý připojeno k Německé říši. Po skončení války v roce 1945 byly zřízeny národní výbory. V roce 1946 bylo vysídleno skoro všechno německé obyvatelstvo obce a Úterý se vylidnilo. Odsun proběhl prostřednictvím sběrného tábora v Plané u Mariánských Lázní. V několika transportech od dubna do září 1946 bylo německé obyvatelstvo odvezeno do Německa, z toho asi třetina do tehdejší sovětské zóny. Proběhlo sice dosídlení obce českým obyvatelstvem z vnitrozemí a volyňskými Čechy, přesto však mnoho domů zůstalo prázdných a postupně chátralo. Některé musely být během 50. let dokonce zbourány. Zbylé opuštěné domy zachránila až vlna chalupářství v šedesátých letech dvacátého století.

Prostor dnešní autobusové zastávky je místem, kde se na obci podepsalo nejvíce poválečné bourání domů. V těchto místech dříve stálo pět domů (č.p. 96 - 100). Silnice vedla těsně kolem domů č.p 122, 121 a 117, kde byl i původní dřevěný most, zmiňovaný již roku 1582. U mostu začínal i náhon k Panskému mlýnu (č.p. 128). Domy za potokem, v části dříve nazývané "Zářečí", stály do roku 1960 po obou stranách silnice v souvislé zástavbě. V roce 1960 provedla armáda demolici více než dvaceti takových "bouraček". Od 2. světové války bylo v samotném Úterý zbouráno více než 45 domů. Připočtou-li se i přidružené samoty Gerclín, Sonnenberg a několik mlýnů, jedná se téměř o 60 domů. V 2. pol. 60. let 20. století mnoho chátrajících budov zachránila "chalupářská vlna". Nový most byl zbudován roku 1973.

V důsledku poválečných administrativních změn v roce 1949 Úterý přišlo o status města a bylo přiřazeno pod okres Stříbro a od 1. července 1960 patří Úterý pod okres Plzeň-sever. Sedmdesátá léta dvacátého století přinesla normalizaci, ale pro Úterý například také novou základní školu a nové sídliště nad obcí. Nový rozvoj městečka nastal až po roce 1989, v roce 1992 bylo Úterý vyhlášeno městskou památkovou zónou. Od 23. ledna 2007 byl Úterý navrácen status města. 

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 925 obyvatel (z toho 408 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 915 Němců a osm cizinců. Kromě pěti evangelíků, tří židů a dvou lidí bez vyznání se ostatní hlásili k římskokatolické církvi. Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 830 obyvatel: dvacet Čechoslováků, 808 Němců a dva cizince. Až na dva členy církve československé a dva lidi bez vyznání byli ostatní římskými katolíky.

Pamětihodnosti:

• Radnice (č.p. 1)
• Děkanství (č.p. 6)
• Kostel Narození svatého Jana Křtitele
• Kostel svatého Václava
• Mariánský sloup
• Měšťanské domy č.p. 2, 9, 66, 67, 69, 71, 89, 90, 91, 92, 123, 124, 126
• Vodní mlýn (č.p. 147)
• Dům se stodolou (č.p. 24)
• Kaplička
• Kašna
• Koželužna (č.p. 176)
• Dvojice hraničních kamenů
• Boží muka

Ke zdejším osobnostem patří Karel Kašpar Reitenberger (1779 - 1860), zakladatel Mariánských Lázní, opat kláštera v Teplé.

Město s obdélným náměstím a třemi souběžnými ulicemi má hlavní dominantu v podobě kostela sv. Jana Křtitele, stojícího na nevelkém návrší v úvalu Úterského potoka. Původní a zřejmě opevněná svatyně byla románská - nepřežila ovšem velký požár v roce 1694. A tak byla v letech 1696 - 1698 vybudována nová barokní centrální svatyně podle návrhu Kryštofa Diezenhofera, s věží v průčelí, zastřešenou bání. Zařízení pochází většinou z doby kolem roku 1700, hlavní portálový oltář je z roku 1698. Kostel byl opraven v letech 1900 a 1997. 

Úterská farnost byla již od 13. století (a s výjimkou let 1948 - 1991) pod patronátem premonstrátského kláštera v Teplé. V době husitských válek však údajně došlo k dlouhodobému konfliktu s klášterem, když se řada obyvatel městečka pod vlivem husitů, kteří do oblasti přišli, přiklonila k vyznání podobojí. Podle pověsti byl na kostelní věži dokonce vztyčen kalich a v kostele prý zavedena táborská bohoslužba. Jde zřejmě o romantickou legendu, ale jisté je, že protestantský vliv se v Úterý v 16. století výrazně projevil. Ráznou rekatolizaci provedl roku 1584 opat Johann Mauskönig (1559 - 1585). Několik protestantských rodin poté odešlo do nedalekého Lestkova. 

Pobělohorská doba přinesla vznik laických náboženských společenství. Při úterním kostele vzniklo v 17. století české literátské bratrstvo, jehož cílem bylo především zvelebovat bohoslužbu zpěvem, a dvě německá náboženská bratrstva, která se daleko více věnovala náboženskému životu a péči o duše zemřelých bratrů. V době osvícení byla bratrstva zrušena. K nejdramatičtějším změnám v náboženském životě obce došlo po roce 1945, kdy se radikálně snížil počet věřících. Důvodem byl jednak odsun původních obyvatel po 2. světové válce, jednak nepřátelský postoj socialistického režimu k náboženství.

Před ohrazeným areálem u schodiště stojí barokní výklenková kaplička z roku 1765. Je zasvěcena Kristově Smrtelné úzkosti. Místní obyvatelé ji nazývali Olivetská. 

Farnost byla důležitou správní jednotkou a její zřízení poukazovalo na význam obce. Úterská farnost zahrnovala obce Olešnice, Křivce a  Staré Sedlo, jakož i někdejší ves Kamýček a několik menších osad v okolí. První výslovná zmínka o úterském faráři je v konfirmační knize z roku 1363. Farář byl ustanovován podle patronátního práva, tedy navržen vrchností (tepelským klášterem) a potvrzen biskupem. Roku 1439 zde byla zřízena funkce kaplana. Teprve ve 2. pol. 19. byla kvůli špatné finanční situaci fary (způsobené zrušením desátku v roce 1848) zrušena. V letech 1840 - 1847 zde jako kaplan působil Gilbert Johann Passauer, autor často citovaného, avšak nezvěstného rukopisu o historii Úterý. Kostel měl svojí samosprávu, která dohlížela především na hospodářské záležitosti. V jejím čele stál kostelník volený obcí věřících nebo ustanovovaný městskou radou. Jeho úkolem byla technická příprava bohoslužby, úklid v kostele především před hlavními svátky a správa majetku kostela. 

Městečko Úterý je opředeno řadou pověstí. Jedna se vztahuje ke vzniku městečka, další se váže k okolí fary. Během třicetileté války dorazili Švédové i do Úterý, které vyplenili. Přivezli sebou i zvon, který ukradli v jakémsi kostele v okolí a vhodili ho do rybníka, který se nalézal v blízkosti fary. Poté, co Švédové z Úterý odešli, zvon každý den v pravé poledne vyzváněl tak dlouho, dokud úterští nevypátrali, do kterého kostela patří a nevrátili ho tam. Když se ale o několik let později Švédové pro uloupený zvon vrátili a v rybníku ho nenašli, velmi se rozzlobili a Úterý znovu vyplenili.  

U hřbitova při silnici na Bezdružice stojí barokní kostel sv. Václava z roku 1747, opravený v roce 1893. Nad jeho hlavním (dnes již zazděným) vchodem je osazen kamenný tesaný znak tepelského kláštera. Svatyně, vybudovaná nejspíš podle plánů Kiliána Ignáce Diezenhofera, má čtvercový presbytář a loď zastřešenou jehlancovou mansardovou střechou. Hlavní oltář pochází z doby po roce 1750. Na výzdobě se podílel Ignác Platzer. 

Naproti přes silnici se nachází hřbitov s náhrobky z 2. pol. 19. století. V jeho centru se tyčí litinový kříž s deskou na podstavci - na ní je česko-německý text, znak města a letopočet 1894 - 1994. 

U cesty ke hřbitovu je kaplička z konce 19.. století. Severně od města stojí torzo zaniklé kaple. 

U odbočky k Vidžínu stojí boží muka s kamennou kapličkou ze 17. století., renovovaná v roce 1875 a 2006. 

Svažité náměstí s typickými dlážděnými "kočičími hlavami" zdobí mariánský sloup z roku 1731, se sousoším Madony a sochami sv. Václava, sv. Šebestiána a sv. Vojtěcha, restaurovaný v roce 1995. 

Dále je zde kamenná čtvercová kašna z počátku 18. století a před hostincem mariánská socha na sloupu z konce 17. století. Kašna byla původně dřevěná, krátce před rokem 1885 byla vystavěna z kamene. Nynější podobu má od opravy v roce 1994. Prostor před dnešním hostincem býval dříve označován jako "plácek". V domě č.p. 30 býval hostinec už v polovině 18. století. Budova však byla přestavěna po velkém požáru roku 1694, který zničil šestinu domů na severozápadě obce. V této době bylo v Úterý celkem 7 hospod. 

Do takřka původní podoby ještě z 18. století je obnoven hrázděný dům č.p. 25 v někdejší Pastýřské ulici, v níž se kdysi nalézala obecní pastouška. 

Osobitý půvab města umocňuje soubor povětšinou hrázděných objektů. Na prvním místě je třeba jmenovat původně renesanční radnici z č.p. 1 z roku 1561, pětiosou budovu s hrázděným patrem s vysokou sedlovou střechou. Radnice byla upravena v roce 1695 a rekonstruovaná v roce 1992 - zachovány zůstaly konstrukce trámových stropů a obnovena byla výmalba dřevěných místností v patře. 

Jeden komplex vytváří s radnicí sousední č.p. 2 z lomového kamene, se středověkým jádrem ze 16. století pod barokní a empírovou fasádou, opravený v roce 1994. 

Fara č.p. 6, bývalé děkanství, pochází z roku 1701. Tento letopočet je také vyryt v kamenném portálu nad vchodem. Zděná patrová budova s valbovou střechou byla upravena na konci 19. století. Fara byla nově vystavěna po velkém požáru roku 1694. Dvůr uzavírají hospodářské budovy, které sloužily k chovu koní a dobytka. Prostranství u objektu fary bylo před 2. světovou válkou označováno jako Kostelní náměstí. 

První zprávy o úterské škole jsou z počátku 16. století. Po celou dobu se nacházela na místě dnešní obytné budovy č.p. 7, v těsném sousedství kostela. Šlo o malou venkovskou školu, která žákům dávala asi především základy čtení, psaní a počtů. Vedle místních dětí sem docházeli i žáci z Olešovic, Křivců, Starého Sedla a Světce. Školní docházka byla původně nepovinná, teprve v polovině 18. století za vlády Marie Terezie byla nařízena zákonem.  Počet tříd úterské školy postupně rostl. Do konce 17. století šlo o jednotřídku. V nové budově, postavené po požáru roku 1694, již byla škola dvojtřídní. Třetí třída přibyla koncem 19. století a byla tu až do roku 1935. Nejpozději od poloviny 17. století byla zdejší škola výhradně německá. Od roku 1925 v obci působila i česká menšinová škola, a to v domě č.p. 3 na náměstí. Byla to jednotřídka, navštěvovaná asi 10 dětmi z několika českých rodin. Zanikla v roce 1938, kdy byly pohraniční oblasti ČSR obsazeny Německem. Po 2. světové válce se učilo v původní škole (č.p. 7), a to až do roku 1955, kdy byla z hygienických důvodů zavřena. Po několika letech v provizorních podmínkách v č.p. 31 byla v roce 1962 otevřena nová školní budova, kde byl 1. stupeň základní školy, mateřská škola a školní jídelna. 

Volně stojící pětiosý dům s mansardovou střechou č.p. 9 z roku 1787 byl upraven na rozhraní 19. a 20. století a kolem roku 1980. 

Od poloviny 17. století do poloviny 18. století zde bývala sladovna a poté koželužna, na kterou upomínají symboly na kamenném portálu. Od roku 1906 zde bylo řeznictví s výčepem piva. 

Ze 2. pol. 18. století pochází objekt č.p. 66 s pavlačí v patře a hrázděným křídlem. V průjezdu hlavní budovy je valená klenba, v patře se zachovala štuková výzdoba. Křídlo má hrázděné patro a v přízemí klenuté chlévy.

Pozdně renesanční základy, z doby po pol. 17. století, má dům č.p. 67 s klasicistním patrem. Zde se v přízemí zachoval čtyřkruhový atypický osvětlovací krbeček. Je členěný římsami a má kuželový lapač kouře.

Nárožní dům č.p. 69 zvaný Turbovna pochází ze 16. století, několikrát byl upraven a má zvýšené přízemí a půlkruhový portál. 

Někdy kolem roku 1800 byl postaven dům č.p. 71 s hrázděným patrem. Tento prostor patří nepochybně k nejstarší zástavbě v obci. Jeho původní dispozice je zachována bez výraznějších změn. Zbourán byl pouze dům č.p. 4 a část domu č.p. 69. Pod dnešní asfaltovou cestou se ukrývají zbytky původní dlažby z "kočičích hlav". Nalézají se zde tři památkově chráněné domy (č.p. 9, 66 a 67). Domy č.p. 67 - 69 a dnes již neexistující dům č.p. 70 tvořily kdysi jednu usedlost, která byla rozdělena ve 2. pol. 17. století. V pověstech uváděná úterská mincovna, která není historicky doložena, se měla nalézat právě zde.

Gotické jádro z 15. - 16. století má objekt č.p. 89, opravený kolem roku 2000. 

V období pozdní gotiky v 15. století byl zbudován dům č.p. 90 s dochovaným lomeným portálem v průjezdu, ze stejné doby pochází také č.p. 91 - dům byl podobně jako ostatní opraven po požáru v roce 1694, naposledy pak v letech 1996 a 1998. 

Pozdně gotický dům č.p. 92 s půlkruhovým vjezdem byl upraven po roce 1694, ještě později pak obnoven klasicistně a opraven  v letech 1996 a 1998. Právě v tomto domě se v rodině úterského pekaře narodil budoucí tepelský opat a zakladatel Mariánských Lázní Kašpar Reitenberger.

Památkově chráněný je také nárožní objekt č.p. 123, v patře hrázděný, upravený po požáru v roce 1694. Ze 16. - 17. století pochází dům č.p. 124, ze 17. století dům s pavlačí č.p. 126. 

Dům č.p. 147 s hrázděným pološtítem a roubeným křídlem je původním mlýnem  - po roce 1920 sloužil jako pila. 

Ze 2. čtvrtiny 19. století pochází bývalá koželužna č.p. 176. 

V roce 1890 byl postaven kamenný most se zajímavými klenutými rozpěrami, dlouhý 3,30 metru, široký 5,30 metru a vysoký 6,55 metru.

Úterý posloužilo filmařům ve filmu Městečko na dlani a jako Svatý Štěpán v TV seriálu Zdivočelá země. Statek, na kterém se svými "kovboji" hospodařil Antonín Maděra, je ale od Úterý hodně vzdálen - tím se stal dvůr Chýnov na Sedlčansku.