Veveří je hrad na západě brněnské městské části Bystrc, zhruba 12 kilometrů severozápadně od centra Brna na skalnatém ostrohu nad Brněnskou přehradou, kterou napájí řeka Svratka. Jde o jeden z nejrozsáhlejších a nejstarších hradních areálů nejen na Moravě, ale i v celé České republice. Stranou od hradu, při příjezdové cestě k západní vstupní bráně se nalézá kaple Matky Boží z konce 12. století. Hrad je dnes ve vlastnictví státu ve správě Národního památkového ústavu.

Hrad Veveří byl podle pověsti založen kolem roku 1059 moravským údělným knížetem Konrádem I. Brněnským; první písemný doklad o Veveří je z roku 1213, kdy byl jeho správcem Štěpán, pravděpodobný předek pánů z Pernštejna. Původní pozdně románský a raně gotický hrad zabral úzkou část ostrohu. Přemysl Otakar II. zde s oblibou umisťoval své politické odpůrce, z nichž nejznámější byl komorník Beneš, bratr Miloty z Dědic. Roku 1311 byl hrad zastaven Janovi z Vartenberka a po svém návratu z Itálie roku 1334 usiloval moravský markrabě, pozdější český král Karel o jeho navrácení. Jeho bratr markrabě Jan Jindřich hrad rozšiřoval a dále opevňoval a užíval ho jako zemskou pevnost i jako pokladnici. Za husitských válek byla na hradě posádka vévody Albrechta Habsburského a Veveří bylo proto roku 1424 obléháno, ovšem bez úspěchu. Za česko-uherských válek hrad držel těšínský kníže Přemek, který byl příznivcem českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, avšak hrad byl roku 1468 dobyt vojskem Matyáše Korvína. Na konci 15. století hrad získal Václav z Ludanic a po něm se střídali další majitelé. 

V roce 1645, kdy došlo k obléhání Brna švédskými vojsky, byl obležen i nedaleký hrad Veveří, který - stejně jako Brno - náporu útočníků odolal, třebaže panství bylo vojsky generála Lennarta Torstenssona vydrancováno. V roce 1707 získali veverské panství Sinzendorfové, kteří hrad upravili barokně. Sinzendorfové patřili k předním šlechtickým rodům habsburské monarchie. Výrazně se uplatnili za vlády císařů Leopolda I., Josefa I. a Karla VI. Z barokních úprav pochází např. fresková výzdoba jídelny, zobrazující hrad a jeho okolí v polovině 18. století. Roku 1741 byl hrad dobyt a vypleněn pruskými vojsky. Roku 1804 prodal hrad i s panstvím kníže Prosper ze Sinzendorfu průmyslníkovi Vilému Mundymu, který ho spojil se sousedním tišnovským panstvím a vytvořil tak v brněnském zázemí rozsáhlé dominium. Roku 1830 koupil hrad od Mundyho dědice Jana syn sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa Gustav Vasa, který zamýšlel na předhradí vystavět rodovou hrobku. Již roku 1844 se panství dostalo do rukou vídeňského podnikatele řeckého původu Georga Simona von Sina. V letech 1856 až 1881 patřilo panství jeho vnučce Heleně Ypsilanti, z jejíž iniciativy došlo po roce 1870 k výrazným úpravám hradního okolí a na jižní stráni hradního ochozu vznikl rozsáhlý anglický park se dvěma (po roce 1945 zdevastovanými) skleníky. 

Roku 1881 se stal majitelem Mořic svobodný pán Hirsch-Gereuth, židovský filantrop a obchodník. Baron Hirsch část roku skutečně pobýval na Veveří, a proto velkým nákladem opravil střechy většiny budov, zavedl telefon a vyměnil dřevěný vodovod za kovový. Nechal však zbourat kapli hradu. Po jeho smrti zdědil Veveří příbuzný jeho manželky, anglický baron Mořic Arnold de Forest-Bischofsheim. Roku 1908 zde strávili část své svatební cesty tehdejší ministr obchodu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Winston Churchill a jeho manželka Clementine. Churchill sám navštívil barona de Forest, svého přítele z mládí, na hradě Veveří již dvakrát předtím. 

V souvislosti s první československou pozemkovou reformou roku 1921 měla být většina pozemků zdejšího panství zestátněna, proti čemuž se však postavil poslední šlechtický majitel hradu a panství Veveří, baron Mořic Arnold de Forest, a téměř šest let vedl spor s Československou republikou o majetek. Roku 1925 nakonec souhlasil s prodejem a s nabídnutou kupní cenou, načež hrad s téměř celým panstvím přešel do vlastnictví státu. Hrad i s pozemky byl převzat státním velkostatkem v Rosicích u Brna, který se později transformoval ve Správu státních lesů. Hrad byl poté zpřístupněn veřejnosti. 

V letech 1942 - 1945 byl ale hrad zabaven pro potřeby Wehrmachtu a SS. V té době vznikl v okolí hradu rozsáhlý výcvikový prostor. Koncem 2. světové války zasáhly hrad boje při osvobozování Brna. Tehdy byly poškozeny střechy, fasády i nedaleký kostelík Nanebevzetí Panny Marie na Předhradí. Průchod armád vedl také ke zničení či ztrátě velké části hradního mobiliáře. V letech 1947 - 1948 byly opraveny alespoň střechy a ztracený mobiliář doplněn ze sbírek státního zámku Konopiště a hradu Křivoklát. Hrad byl postupně po dalších poškozeních rekonstruován až v roce 1999 a v roce 2002 znovu otevřen pro veřejnost.

Od 1. pol. 18. století je tradována pověst, podle které je hrad Veveří jedním z několika míst, kde by se měl ukrývat poklad 12 stříbrných soch apoštolů, pocházející původně z kořisti přinesené do českých zemí knížetem Břetislavem I. z tažení do Polska (přenos ostatků sv. Vojtěcha) v roce 1039. Podle zmíněné legendy měly být sochy, údajně do té doby ukryté v klášteře Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova, podvodně na tamní abatyši vylákány templářskými rytíři a převezeny na jejich hrad Veveří vzápětí po zavraždění posledního z přemyslovských králů Václava III. dne 4. srpna 1306 v Olomouci.

Kaple Matky Boží

Kaple Matky Boží na Veveří, zvaná také kaple Matky Boží veverské, či přesně kaple Nanebevzetí Panny Marie, je původně farní kostel ležící cca 400 metrů jihozápadně od hradu Veveří. Původně románská kaple byla později částečně přestavěna v gotickém slohu, první písemná zmínka je z roku 1240. V okolí se rozkládala středověká vesnice, která tvořila předhradí hradu Veveří.  Zanikla za husitských válek. Vesnice obklopovala zeměpanský dvorec velmi starého původu. 

Kaple dnes leží v katastrálním území Bystrc, ale církevně spadá pod správu římskokatolické farnosti Veverská Bítýška. V současné době se v kapli konají bohoslužby nepravidelně, církevním účelům slouží pouze při některých křesťanských svátcích. Kaple Matky Boží je také oblíbeným místem církevních sňatků a pravidelných poutí. 

Až do poloviny 15. století vypadal kostelík poněkud jinak. Měl hlavní podélnou loď, zakončenou na východní straně půlkruhovým kněžištěm, a věž. Věž byla v době husitských válek poškozena a později byla její horní patra odstraněna. Zbořena byla pravděpodobně Švédy během Třicetileté války a do dneška se dochovala pouze malá věžička se dvěma zvony. Kostelík byl od svého počátku kostelem tribunovým, tedy s vyvýšeným místem proti oltáři, pro zvláště významné účastníky bohoslužeb. Na tuto tribunu vedl samostatný vchod s portálem přímo z venku. Ten je dnes zazděný. Zda právě z této tribuny sledoval bohoslužby i první - v roce 1213 prameny doložený "Veveřan" Štěpán z Veveří, snad správce onoho původního hospodářského dvora, se lze jen domýšlet. 

Na přelomu 13. a 14. století byl kostelík obohacen o krásné a zajímavé nástěnné malby, jejichž zbytky - dochované částečně ve dvou pásech nad sebou - byly odkryty v roce 1951. Na horním pásu byly a jsou zachyceny postavy apoštolů, na dolním pak Ukřižovaný Kristus a Madona s dítětem. A právě i v té době (tedy ve 2. pol. 14. století) získal kostelík zřejmě zásluhou moravského markraběte Jana Jindřicha, který na hradě Veveří rád pobýval, nový velký oltářní obraz Panny Marie, jemuž se začalo říkat Veverská Madona. Obraz by mohl pocházet z dílny Mistra Vyšebrodského oltáře činného kolem roku 1350. V kapli byl obraz uchováván až do 30. let 20. století. V roce 1938 byl odvezen z důvodu restaurování do Národní galerie v Praze, již se nevrátil a byl vystaven několik desetiletí v tamní expozici. V prosinci 2015 rozhodl pravomocně městský soud v Praze, že má být vrácen vlastníku obrazu - římskokatolické farnosti ve Veverské Bítýšce, která jej zapůjčí do expozice Diecézního muzea v Brně. Jde o dílo mimořádné umělecké i historické hodnoty. Jeho kopie byla z kaple ukradena v říjnu 1993.

Dnešní podobu získal kostelík ve 2. pol. 15. století. Došlo k úpravě východní strany vyzděním štítu na krakorcích, byla osazena nová gotická okna s ostěním, čímž celý kostelík dostal poněkud nesymetrickou podobu. Ta se dále změnila na přelomu 15. a 16. století, a to přístavbou další obdélné kaple podél jižní zdi, jež přiléhala delší stranou k původní hlavní lodi kostelíka a kratší stranou k přístavbě kaple. Tato kaple dnes slouží jako hlavní a vstupní prostor do kostelíku spojený široce zaklenutým průrazem zdi s původní lodí. Jižní románský portál je na tympanonu ukončen řeckým křížem se dvěma lvy a vede do boční, gotické lodi. Po několika následných stavebních úpravách, například prolomením dalšího vchodu zvenčí, na ním malého kruhového okna s kamenným ostěním a konečně osazením střechy zastřešující všechny přístavby, nabyl kostelík Nanebevzetí Panny Marie svoji dnešní vnější podobu.  Vstup do hlavní románské lodi vede přes gotický západní vchod. Na štítě na východní straně kostelíka je zřetelný pozdně gotický reliéf lidského obličeje.

V roce 1638 prošel celý interiér - zejména pak oltář a strop - dalšími úpravami. Strop byl rozdělen do 35 dílů s malovanými obrazy, jež zachytily výjevy ze života Panny Marie. Ty se však nezachovaly v onom původním provedení, neboť musely být pro zchátralost v roce 1806 nahrazeny kopiemi. Vnitřní vybavení kaple je jinak strohé.

Od roku 1833 dochází k zákazům pohřbů na hřbitově u kaple, nicméně k úplnému zákazu pohřbů došlo po řadě jednání a peripetií až v roce 1880. Ve výklenku kůrového schodiště byl 27. února 1837 pochován sesazený švédský král Gustav IV. Adolf. Zemřel tři týdny předtím, 7. února v St. Gallen ve Švýcarsku. Do Veveří, kde na svém hradu sídlil jeho syn, korunní princ Gustav (Vasa), bylo tělo k pohřbu převezeno. O půlstoletí později, poté co byla jeho rodina rehabilitována, byly jeho ostatky v roce 1884 vyzdviženy a přeneseny do mauzolea švédských králů Riddalskyrkan ve Stockholmu. V 90. letech 19. století byl pak hřbitov postupně exhumován. V letech 1889 - 1890 byla však celá kaple Nanebevzetí Panny Marie znovu upravena, do věže její zvonice byly vloženy pamětní spisy a celý areál se postupně stával kulturní a historickou památkou. 

Události okupace a bojů o Brno v dubnu a květnu 1945 se citelně dotkly i hradu Veveří a blízko něho stojící Veverské kaple Panny Marie. Značně byla poškozena střecha kostelíku a obvodová zeď, proto v letech 1946 - 1947 probíhají důkladné opravy. 

V 80. letech 20. století byl kostelík staticky zajištěn a celý areál byl renovován. V minulých letech proběhly opravy, jejichž cílem bylo vrátit vše pokud možno do původní podoby, střecha, zvonička, i nadezdívky štítů byly pokryty šindelem. Dnes patří kostelík Nanebevzetí Panny Marie k cenným a významným kulturním památkám.   

U kaple stávala také poustevna, v roce 1797 byla však kvůli neutěšenému stavu zbourána a její základy rozebrány. 

Před svým pádem sem údajně templářští rytíři stihli ukrýt svůj poklad. Na štítě se má nacházet dokonce nápis velmistra Jacquese de Molay. Podle odborníků je to však nesmysl. Hrad Veveří nikdy templářům nepatřil, ono písmeno"M" na kapli není znakem Jacquese de Molay, nýbrž se váže k Panně Marii, jíž je kaple zasvěcena. Tvář, která je pak vyobrazena u písmena, také nemá patřit velmistrovi, ale bohatému mecenášovi, který přispěl na stavbu bílého kostelíka.  

Jenže víme, že templáři používali spoustu šifer a skrytých znamení, právě oni nechali vytesávat i různé kamenné hlavy, často s podivnými škleby ... 

V roce 1782 však do věže nad hradní bránou, naproti kapli Matky Boží, uhodil blesk a srazil báň. V jejích útrobách prý hradní pán Prosper ze Sinzendorfu objevil staré listiny, které hovořily o skrytém templářském pokladu a dokonce obsahovaly i tajný klíč k jeho nalezení:

"Nyní ale chová poklad páv,

když den noci nejmíň délkou práv,

když na celém patnáctá je orloji

ohon páva na pokladu postojí".

Toto čtyřverší, obsažené v nalezených listinách, mělo odkazovat na kovového páva, který zdobil báň na věži a jeho ocas, jenž určoval polohu vstupu k pokladu. Prosper tedy návod následoval a prý skutečně narazil na tajnou kryptu a síť chodeb poblíž kaple Matky Boží. Objevil prý ale "pouze" hroby templářů a dvanáct ženských koster, patrně zazděných jeptišek. Po pokladu ani stopy. Pověst si žila dál svým životem. Hledači pokladů se činili i v 19. století a dokonce ještě v době nejtužší komunistické diktatury v 50. letech se průzkumem lokality zabývali příslušníci SNB.  

Roku 1304 měl právě zde pobývat poslední velmistr řádu Jacques de Molay a účastnit se zasedání kapituly. Pověst však naznačuje, že velmistr na Veveří, snad v tušení toho, že se nad templářským řádem stahují mračna, nechal budovat rozsáhlý podzemní úkryt, kam měly být uschovány hmotné rezervy templářů. Pracovat se prý začalo neprodleně v blízkosti kaple Matky Boží. Na práci bylo nasazeno mnoho dělníků z okolních vesnic, kterým byly vždy před započetím práce zavázány oči, poté se měli několikrát zatočit a nakonec byli odvedeni do podzemí. Cílem bylo, aby ztratili orientaci a v budoucnu nemohli nic vyzradit. Po dokončení prací se někteří již nevrátili, jiní dostali štědře zaplaceno. A právě ve zbudovaném úkrytu pak měly být uschovány stříbrné sochy apoštolů a další cennosti z tišnovského kláštera. 

V roce 2011 byl v okolí kaple Matky Boží uskutečněn geofyzikální průzkum, který měl odhalit, zda se pod kaplí nacházejí podzemní prostory, které by mohli potvrdit templářskou pověst. Systémem dipólového magnetického profilování hledali průzkumníci anomálie v podzemí kaple, pod sakristií a v jejím těsném sousedství. Stejnou metodou byl např. odhalen ve Vyšebrodském klášteře hrob Petra Voka z Rožmberka.

Hned první průzkum překvapivě odhalil dosud neznámé klenuté prostory v podzemí kaple. Průzkum nakonec přinesl zajímavá zjištění. Byla potvrzena existence krypty u severní strany kaple a přístroj rovněž zaznamenal, že jižním směrem od kaple, po celé délce někdejšího hřbitova se v jedné linii táhne výrazná, dosud neznámá anomálie, která velmi připomíná chodbu širokou asi 3 metry. Ta se v hloubce od 3,5 do 4,8 metru svažuje právě ke kapli ...