Vyhlídka Čerchov

Trasou dlouhou 2,5 km po červené turistické značce od zámku Nižbor dojdeme na krásnou vyhlídku Čerchov (270 m.n.m.), ze které je úžasný výhled na řeku Berounku.

Reliéf křivoklátské krajiny modelovaly miliony let především dva živly - sopky a erozivní činnost vody. Sopečnou činností vzniklo v prvohorách hornaté pásmo na pravém břehu řeky Berounky. Erozivní činnost vody vyhloubila meandrující kaňon řeky Berounky (hluboké luhy jejich přítoků, rychlé střídání nadmořské výšky, expozice i složení půdy vytvořily bohatou mozaiku stanovišť.) Stejně tak pestré jsou i křivoklátské lesy.  

Svahy nad řekou Berounkou i v některých bočních luzích jsou velmi strmé a mnohdy zcela nepřístupné. Jen těžko můžeme uvěřit tomu, že před 200 a více lety byly právě tyto lokality velice intenzivně člověkem obhospodařovány. Využívalo se zde hlavně gravitační síly prudkých svahů, a samozřejmě i možnosti dopravy po samotné řece, po níž se dřevo plavilo do Prahy, často i dálr. Dnes tyto porosty plní především půdopokryvnou funkci, intenzivně se v nich nehospodaří, části se ponechávají přirozenému vývoji. 

Prase divoké je původní křivoklátskou zvěří. Lokality kolem řeky Berounky jsou oblíbeným místem pro hnízdění naší největší sovy - výra velkého. Na Křivoklátsku je evidováno více než 20 hnízdišť, ne všechna však jsou v každém roce obsazena. Výr má velmi pestrý jídelníček a loví ptáky i savce od hrabošů až po zajíce. Na hnízdě nechybí zbytky ježků, mláďat jednodenních dravců i ostatních druhů sov. Nepohrdne ani zvěří sraženou auty na silnici I přes jeho zdejší početné stavy se jedná o chráněného živočicha, který je v mnoha částech Evropy vzácný.

Původní křivoklátskou dřevinou je borovice lesní. Má podobné nároky na stanoviště jako dub. Listnaté dřeviny vytvářejí vhodné klima pod porostem a opad listí zlepšuje kvalitu půdy. Pod duby často roste černýš luční, z jehož kořenů si často bere vodu a minerální látky. Kvete hojně na vrcholu léta až do září a může vytvářet i kobercové plochy.