Za Šemíkem ...

Zhruba 13 km jižně od Berouna a 10 km od Hořovic, v hostomické kotlině mezi Brdy a hřebenem Housina v povodí Litavky, leží obec Neumětely.

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1331 (Protywa Ulrici de Neumyetel neboli Protiva, syn Oldřicha z Neumětel).

V roce 1932 žilo v obci 656 obyvatel, byla zde poštovna, katolický kostel a evidovány byly tyto živnosti a obchody: cihelna, holič, 4 hostince, kolář, kovář, krejčí, obuvník, porodní asistentka, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek v Neumětelích, 2 trafiky a truhlář.

Na vyvýšenině uprostřed vsi najdeme památkově chráněný farní kostel sv. Petra a Pavla. Kostel je jednolodní, obdélný a byl postaven ve 14. století. Z roku 1384 je zajímavá zmínka, že také zdejší kostel přispěl částkou 30 grošů na zamýšlenou cestu krále Václava do Říma ke korunovaci. Později v polovině 18. století byl kostel barokně přestavěn. Presbytář na východní straně je nejstarší částí stavby. Při dláždění podlahy kostela v roce 1880 byl nalezen hrob, podle nápisu patřící rodině Mitroviců, krytý náhrobním kamenem, který je dnes umístěn před hrobkou kněze Šebánka.

Ferdinand Šebánek se narodil 6. května 1825 v Rokycanech, v rodině dvorského úředníka. Začal studovat medicínu, ale později přešel na teologii. Osobně se angažoval v revolučním roce 1848. V témže roce byl vysvěcen na kněze. Stal se pak zámeckým kaplanem i archivářem u knížete Schwarzenberga na Orlíku. Na Podbrdsku působil na několika místech již od roku 1855. Do Neumětel přišel v roce 1869 a zůstal zde natrvalo. Jeho pobyt zde byl pro zdejší obyvatele pravým požehnáním. S vlídností jemu vlastní dokázal poradit v právních věcech, i při jednání s úřady. Rovněž byl vyhlášeným léčitelem, za nímž chodili lidé ze širokého okolí. Pan farář  všem dával rady i léky, a to zdarma! Zasloužil se též o zvelebení obce. Na své náklady nechal v okolí kostela vysázet stromy, na hřbitově upravit chodník ke kostelu. Za jeho působení byl roku 1880 nově vydlážděn kostel Sv. Petra a Pavla, do kterého byly v roce 1887 přivezeny nové varhany, na které i on přispěl nemalou částkou. Lidé ho měli rádi a věřili mu. Za svou celoživotní činnost, byl oceněn  "Zlatým záslužným křížem s korunou". Toto vyznamenání bývalo císařem Františkem Josefem udělováno civilním osobám, za skutky vykonané po všeobecné dobro. Církví byl odměněn čestným titulem osobního děkana, knížecího arcibiskupského notáře a konsistorního rady. Po roce 1900 začal pan farář postonávat, dne 15. ledna 1912 skonal. Pochován byl na zdejším hřbitově, v hrobce upravené vděčnými neumětelskými občany, mezi nimiž prožil 43 let, a pro které byl pravým knězem.

Kostel nemá věž, tak typickou pro tento druh staveb. V obecní kronice jsou zaznamenány pokusy o vylepšení vzhledu kostela, dodatečným vztyčením věže, z krovu střechy. V roce 1888 byla snesena věž na západní straně střechy, neboť byla "na spadnutí". Hned v roce 1889 se stavěla věž na východní straně střechy nad oltářem, ale i ta byla nakonec rozbourána v roce 1930. Na obou místech na střeše byly věže nahrazeny kříži.

Dnes je vnitřek kostela ochuzen o řadu předmětů, po řadě krádeží v devadesátých letech. Co nebylo ukradeno, bylo poničeno. Varhany v kostele pocházejí z roku 1887.

Před kostelem se nalézá malovaný dřevěný kříž. Další dřevěný prostý kříž se nalézá v parčíku před branou na hřbitov. V blízkém okolí kostela byly dříve hroby z dob pohanských, kryté velkými kameny. Hřbitov kolem kostela je ohrazen kamennou hřbitovní zdí s barokní vstupní branou, zřejmě zbytek valu, který byl kolem návrší s kostelem až do roku 1825. Silnice vedoucí severně od hřbitova vede po zasypaném úvozu. Za západní zdí hřbitova je dodnes hluboká rokle, která je vidět přes zeď u pomníku Šemíka.  

U hřbitovní zdi směrem do návsi se nachází památkově chráněná zvonice. Celodřevěná nástavba je postavena na kamenné podezdívce. Nízká střecha zvonice je krytá šindelem. Zvonice čtvercového půdorysu (6 x 5 metru) byla postavena po roce 1763 nákladem hraběte Kaunice z Osova, který zakoupil v témže roce Neumětely od Vratislava z Mitrovic, pána na Lochovicích. Celková výška zvonice je necelých sedm metrů. Uvnitř je zavěšen jediný zvon. Na stěně zvonu je nápis "G.W.Z.M. ANNO 1637 S. PETRVS". Na okraji zvonu je pak další nápis "ANTONI ARNOLT G". Dnes se z něj zvoní pouze při úmrtí a při pohřbu. Další tři zvony, zvon s letopočtem 1654, zvon s letopočtem 1810 a malý zvon, který býval na kostelní vížce a měl letopočet 1686, byly zrekvírovány v I. světové válce, v létě 1916. Na schody ke zvonici jsou použity dva velké kameny. Údajně byly na toto místo přemístěny z Plešivce. Velké kameny v dávných dobách sloužily jako náhrobní kameny, kryjící pohanské hroby na kostelním návrší. 

Proti kostelu sv. Petra a Pavla se nalézá památkově chráněná budova bývalé fary. Jedná se o barokní budovu s mansardovou střechou. Již v 15. století je zaznamenáno, že na místní faru karlštejnský purkrabí dosadil faráře. Samostatný farní úřad se datuje od roku 1763 do roku 1945. Nejznámějším místním farářem, lékařem a dobrodincem, který se nemalou měrou zasloužil o zvelebení a rozvoj, byl Ferdinand Šebánek. Působil zde v letech 1869 - 1912. 

K vlastní budově fary patřil hospodářský dvůr se stájemi, stodolou a zahradou. Církevním majetkem byly rovněž polnosti v katastru obce. Farnost v Neumětelích zanikla v době husitských válek, obec byla "přifařena" do Lochovic. Zaznamenáno je, že v roce 1443 dosadil purkrabí karlštejnský do Neumětel nového faráře. V Neumětelích se stálý farní úřad datuje od roku 1763, farní matrika začíná rokem 1765. Od roku 1945 v obci zanikl samostatný farní úřad, duchovní správu zde následně vykonávali faráři z Hostomic, později z Osova. 

Neumětely, vesnice typicky zemědělská již od pradávna, jsou známé především díky pověsti o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Pověst byla v 16. století poprvé zapsána v Kronice české, letopiscem Václavem Hájkem z Libočan. Později koncem 19. století byla převyprávěna spisovatelem Aloisem Jiráskem ve Starých pověstech českých, a ty jsou dodnes školní četbou. Tak se stalo, že obec Neumětely znají již od školních let téměř všichni jako sídlo bájného rytíře Horymíra, jehož věrný kůň Šemík tu byl svým pánem pochován před vraty jeho tvrze.

Za panování bájného knížete Křesomysla, je dle pověsti zmiňován Horymír, neumětelský vladyka, který nabádal knížete, aby omezil dobývání stříbra na Březových Horách u Příbrami, že lid bohatne stříbrem, ale pole se neobdělávají, je nedostatek chleba. Tím popudil horníky, kteří jednou za soumraku se do Neumětel přihrnuli, tvrz i dědinu vypálili, obilí a dobytek uloupili. Horymír jim na oplátku v příští noci obydlí vypálil a březovské doly zavalil. Příbramští žalovali u knížete Křesomysla, a ten pozval Horymíra k soudu na Vyšehrad. Tady byl pak Horymír odsouzen k smrti. Vyprosil si, aby se před smrtí mohl ještě jednou projet na svém věrném koni Šemíkovi po knížecím nádvoří, což mu bylo dovoleno. Horymír při poslední objížďce prý něco Šemíkovi do ucha pošeptal, kůň se vzepjal a přeskočil vyšehradské hradby, pak přeplaval Vltavu a uháněl domů. Šemík si tím velkým skokem ale ublížil, donesl ještě Horymíra až do Neumětel, ale brzy pak umřel. Pohřben byl údajně před vraty Horymírovy tvrze pod velkým kamenem. Horymírovi byl za ten odvážný čin knížetem Křesomyslem trest odpuštěn.

Pomník Horymírova Šemíka se nachází v parčíku u silnice, poblíž kostela. Nedaleko u hřbitovní zdi se nalézá kámen ve tvaru koňské hlavy, nad kterým je postavený malý klasicistní chrámek. V průčelí stříšky je vytesaný tento nápis: V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň Horymíra zakopán leží.

Těsně pod stříškou je uvedena datace 1887. Podle záznamů v místní kronice byl pomník zhotoven roku 1887 a byl přivezen na pěti vozech. Kámen byl v Neumětelích považován za nedotknutelný. Poškození kamene nebo manipulace s ním měla přivodit neštěstí. Podle záznamů v obecní kronice v letech 1813 - 1815 chtěli Rusové hrob otevřít v domnění, že se tam skrývá poklad, ale místní vojáky vyhnali. V roce 1860 byl vyhnaný i pražský archeolog, který chtěl hrob Šemíka odborně prozkoumat.

Na území Neumětel se nachází západní, vyšší část hřebene Housina, která je od roku 2013 chráněna jako přírodní památka a evropsky významná lokalita. V chráněném území se na západním výběžku hřebene dochovaly malé pozůstatky hradu označovaného Starý zámek a 1,5 km severovýchodně od vesnice stával na návrší hrad Košík. 

O hradu Starý zámek se nedochovaly žádné písemné zprávy a neznáme ani jeho jméno. Mohly by s ním souviset některé ze zmínek o majitelích Neumětel na přelomu 14. a 15. století, kterými byli Jan z Běškovic roku 1372 a Ondřej z Vilímova roku 1409. Vzhledem k existenci nedalekého hradu Košík a neumětelské tvrze však nelze rozhodnout, ke kterému z objektů se zprávy vztahují. Hradní areál dosahuje délky 300 metrů. Na východní straně ostrožnu přepažuje val. Před ním vede příkopovitý útvar, který souvisí s těžbou kamene a se zaniklou cestou. Za valem se nachází plocha beze stop zástavby. Hradní jádro bylo od předhradí odděleno šíjovým příkopem. Z původního příkopu se dochovala pouze jeho vnější  strana, zatímco hradní jádro včetně svahů pod ním bylo zničeno těžbou kamene. 

Zaniklý hrad Košík stával na výběžku masívu Housina. Téměř celý areál hradu byl zničen lomem. Dochovala se pouze část příkopu. Podle pověstí je místo spojováno se sídlem bájného Horymíra. Písemné prameny o hradu se nedochovaly. Předpokládá se, že vznikl v 1. pol. 14. století a ještě před jeho koncem zanikl. Hrad stával na návrší se dvěma vrcholy, přičemž jihovýchodní vrchol pravděpodobně nebyl jeho součástí. Hradní areál měl oválný půdorys s rozměry přibližně 32 x 35 metrů. Před rokem 1880, ještě před zahájením těžby kamene, byla v prostoru hradu odkryta dřevěná konstrukce považovaná za pozůstatek čtverhranné stavby. Hradní jádro bylo opevněno příkopem a valem. Dochovala se z něj pouze část příkopu, který byl nejméně čtyři metry hluboký. Zástavba byla nejspíše převážně dřevěná, protože při těžbě kamene se nalezly jen pozůstatky malého množství cihel a vypálené mazanice. 

Jižně od vesnice stávala ještě neumětelská tvrz, po které se dochovalo tvrziště u Velkého rybníka. Tvrz byla založena nejspíše na konci 14. století, když velkou část vesnice získal zbraslavský klášter. Na počátku husitských válek o ni přišel a pražané ji věnovali Janu Prčkovi. Později se stala karlštejnským manstvím (= středověký systém územních a organizačních jednotek vázaných na hrady, jednotlivá území byla vlastníkem dědičně propůjčován osobám - manům - kteří mu za to byli vázáni službami nejčastěji vojenské povahy). Po skončení husitských válek se vesnice navrátila do držení kláštera a jeho opat Jan tvrz zastavil za 140 kop pražských grošů Vaňkovi z Mostu. Od něj ji koupili bratři Václav a Oldřich z Valtířova. Koupi potvrdil roku 1460 král Jiří z Poděbrad. Dalším majitelem se na krátkou dobu stal Václavův syn Bohuslav, který pusté tvrziště roku 1485 přenechal jako součást věna své dceři Dorotě provdané za Zdeňka z Koněprus. Na počátku 16. století bylo neumětelské panství připojeno k Libomyšli. 

Tvrziště mívalo tvar sedmiúhelníka s průměrem až 75 metrů. Původně bylo obehnané ze všech stran vodním příkopem a valem, který byl koncem 19. století rozvezen a použit k částečnému zasypání příkopu. Příkop se tak dochoval jen na východní a částečně na jižní straně.