Zámek Nižbor

Nižbor je hrad přestavěný na zámek. Královským hradem zůstal, i přes četné zástavy, až do roku 1601, kdy jej Konrád Šanovec ze Šanova nechal upravit v renesančním slohu. Mezi další významné rody, které Nižbor vlastnily, patří Šternberkové, Kolovratové, Schwarzenbergové nebo Valdštejnové, za nichž byl přestavěn na barokní zámek, který je chráněn jako kulturní památka ČR.

Původní název hradu Miesenburg je odvozen od řeky Mže, jak se původně nazývala Berounka. Na výrazném ostrohu nad řekou jej nechal ve 13. stol. založit král Přemysl Otakar II., ale ve starší literatuře je za možného zakladatele pokládán již Václav I. Přemysl Otakar II. na hradě vydal v roce 1265 listinu, kterou povolil založení města Poličky, a zřídil zde úřad Podbrdského kraje. Hrad spravovali purkrabí. V letech 1278 - 1283 byl jedním z nich Dětřich Špaček z Kostelce. Nižbor byl oblíbeným hradem krále Václav II., který zde v letech 1284 - 1301 vydal řadu listin. Nechal také hrad rozšířit a lépe opevnit.

V roce 1307 se hradu zmocnil Vilém Zajíc z Valdeka, ale rok po jeho smrti v roce 1319 se navrátil do majetku koruny. Král Jan Lucemburský jej však zastavil bratrům Vavřinci a Peškovi z Janovic a saskému vévodovi Rudolfovi I. Po roce 1341 zde sídlil moravský markrabě Jan Jindřich. Král Karel IV. ve svém chystaném zákoníku Majestas Carolina uvedl Nižbor mezi hrady, které směl panovník zastavit nejdéle na dobu deseti let. Do zástavy se hrad dostal v roce 1384, kdy jej král Václav IV. zastavil Konrádovi ze Zlosiny, a později také svému číšníkovi Jan Kunatovi.

Neudržovaný hrad roku 1425 snadno dobyl oddíl 120 husitů pod velením Otíka Lauta z Hlažovic, kteří však byli vzápětí poraženi vojske Aleše ze Šternberka a Hanuše z Kolovrat, od kterých hrad převzal křivoklátský purkrabí Mikuláš Kapoun ze Smiřic, po němž ho zdědil jeho syn Petr. Za Kapounů byl hrad opraven. V roce 1510 Nižbor získal od krále Vladislava Jagellonského Jan Otto z Losu, jehož stejnojmenný syn nechal zchátralý hrad v roce 1538 opravit a zesílit jeho opevnění.

V roce 1601 císař Rudolf II. přenechal hrad jako svobodný statek komorníkovi a hejtmanovi Pražského hradu Konrádu Šanovcovi ze Šanova, který vzápětí zahájil jeho renesanční úpravy, kvůli kterým se velmi zadlužil. Nižbor byl potom na příkaz soudu prodán roku 1613 Fridrichu Mičanovi z Klinštejna za 33 tisíc kop grošů. O tři roky později převzal dědictví po otci Albrecht Mičan z Klinštejna, který se zúčastnil na straně povstalců českého stavovského povstání. Z obav před konfiskací majetku převedl Nižbor na svou manželku Magdalénu z Hodkova na Miletíně. Škody způsobené během třicetileté války byly opraveny.

Další majitelkou se po Magdaléně z Hodkova stala její vnučka Mandaléna Polyxena z Ladronu, rozená Valdštejnová, ale pro dluhy panství prodala roku 1664 Pavlu Morzinovi na Vrchlabí za 36 tisíc zlatých. V roce 1679 statek koupil kníže Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu, který jej připojil ke Křivoklátu. Ferdinand Vilém Schwarzenberg však Nižbor roku 1685 prodal Arnoštu Josefovi z Valdštejna, jehož syn Jan Josef Valdštejn nechal renesanční zámek přestavět v barokním slohu. V roce 1731 zámek zdědila Anna z Valdštejna, která se provdala za Josefa Viléma z Fürstenberga, jehož potomkům zůstal do roku 1929. Za nich byla v prvním patře zřízena knihovna kněžny Leontýny, která čítala 5 000 svazků. Od konce čtyřicátých let 20. stol. byly na zámku byty a v roce 1971 byla kompletně opravena střecha. 

Zdevastovaný objekt zakoupila roku 1997 do svého vlastnictví obec Nižbor. Počátkem nového tisíciletí prošel zámek rekonstrukcí v hodnotě 14 milionů Kč uvolněných z prostředků kraje a v roce 2004 v něm byla otevřena multimediální expozice s Informační centrem keltské kultury. Na zámku je stál expozice o životě Keltů, jejich řemeslech, bozích a válkách. V současné době (r. 2019) je zde expozice Počátky české archeologie ke 100. výročí vzniku republiky. 

Protější jižní stranu nádvoří uzavíral druhý palác, který se směrem ke kapli mírně zužoval a jeho východní polovina byla rozdělena nejméně na tři místnosti. Palác zanikl díky nestabilnímu podloží nejspíše již ve 14. stol., ale jeho vnější obvodová zeď byla opravena a využita jako hradba. Archeologický výzkum také odhalil, že terén druhého nádvoří byl svažitý a jeho západní část leží 2 - 2 metry pod středověkou úrovní. Ověřil také dřívější existenci šíjového příkopu, polohu brány a věže v severozápadním nároží přední části hradu. Část příkopu byla během barokních úprav využita k vybudování sklepů pod nově postavenými budovami.

Na nádvoří se nacházejí dvoje sluneční hodiny. Hodiny vlevo ukazují pravý místní čas a zdobí je latinský nápis Sine sole nequid sum, v českém překladu Bez slunce nejsem ničím. Hodiny vpravo ukazují tzv. staročeský čas, tedy dobu, která uplynula od západu slunce předchozího dne. Na hodinách je latinský nápis Sol cognovit occasum suum, to znamená Slunce si odpočítalo svůj západ. V dlažbě je vyznačen polečník, na který upozorňuje jednoduchá tabulka s nápisem Po této přímce prochází 14. poledník V.Z.D. Na východní straně zámku se nachází kostel Povýšení svatého kříže, který roku 1724 barokně přestavěl František Maxmilián Kaňka. Stojí na okraji skály nad raně gotickou kaplí ze 13. stol. Zámecká kaple byla původně zasvěcená svaté Kateřině. 

Křídlo pod hodinovou věží sloužilo jako byt knížecí rodiny při její návštěvě na nižborském zámku. Na něj navazovaly stáje pro koně a první část bytů zemědělských dělníků a služebnictva. V protějším křídle byl byt knížecího lékaře, vrchního revizora a byt s kanceláří zdejší fary a kaplanství. Dále pak byt knížecího zahradníka a prostory pro zemědělské dělníky. Dolní, palácová část měla v přízemí prostory úřadu knížecího revizora, byt správce zámku, zámecké klíčnice a hospodářského zřízence. V 1. patře se nacházely 4 knížecí pokoje s uloženými věcimi po zemřelých členech rodu, dále pak knížecí muzeum s památkami členů rodu, sbírkami pečetí, peněz, medailí a různých pamětihodností nalezených na křivoklátském panství. Umístěna tu byla i knihovna kněžny Leontýny, čítající více než 5 000 svazků. Patro bylo propojeno s knížecím bytem a oratoří ve vzdejším kostele. Ve 2. patrře byly byty úředníků revizního úřadu a byt ředitele stavebního úřadu s příslušnými kancelářemi. Mohutná patrová budova stojící před areálem zámku byla postavena v roce 1785. Nacházel se v ní knížecí hutní úřad a kanceláře s ním spojené. Měl zde byt knížecí dvorní rada František Nittinger (1768 - 1839), který byl hutním ředitelem veškerých důlních a železárenských podniků na panství. Dále tu byly byty správce a účetního, kanceláře stavebního úřadu, byt kočího a vdov po knížecích zřízencích. Za 1. světové války v letech 1914 - 1917 tu kníže Max Egon Fürstenberg II. zřídil vojensý lazaret asi pro 40 vojáků z jeho panství a okolí. Raněné vojáky zde ošetřovaly řeholní sestry z Kongregace sester sv. Hedviky.

K původní výzdobě interiéru lze získat jen několik poznatků o činnosti malířů. Rozsah a lokalizaci jejich zásahů je však obtížné určit . Nejstarší písemná zpráva z roku 1713, kdy "duchcovský malíř Jan Jindřich Wentzeli dostal plat 236 zl. za malbu do panských pokojů". Týž autor dostal plat v roce 1731 za štafírování. V letech 1804 - 1805 pracoval na zámku malíř Jan Lichtenreiter, po něm pokračoval Josef Fitz a Jan Votěra z Berouna. Malovaný pokoj, kde se dochovala malba v dobrém stavu dodnes, ukazuje nejlépe vznik malířské výzdoby zámku. Současný stav pochází pravděpdobně z počátku 19. stol. Malba hlinkou (kvaší) vytváří kombinaci figurálních, rostlinných a architektonických motivů. Dva malé obrazy v supraportách jsou malované technikou fresky, a tím se odlišují od ostatní výzdoby. Vše nasvědčuje tomu, že místnost má starší barokní výzdobu, ze které se dnes uplatňují jen části, ostatní malba byla přemalována na počátku 19. stol. 

Malířská výzdoba ve velkém sálu zámku vznikla zřejmě v letech 1804 - 1805. Jedná se o empírovou dekorační výmalbu, která je provedena hlinkou na vápenné omítce. Autorem malby je pravděpodobně Jan Lichenreiter. Podobné malby se nacházejí i v dalších pokojích zámku, avšak nejsou obnoveny. Vzhledem k náročnosti restaurátorkých prací byly očištěny, zafixovány a překryty štukem a malbou. Průzkumné sondy, které odhalily starší dřevěný strop, stejný jako v chodbě, byly zakryty a strop byl zrestaurován na jaře roku 2004 do dnešní podoby. 

Dřevěný strop na chodbě s překrývaných záklopem byl nalezen pod rákosovou omítkou při otevření sondy pro umístění plošiny výtahu. Strop je, po dohodě s památkáři, pouze nahrubo očištěn a napuštěn olejem a voskem. Dendrologický průzkum (ověření stáří dřeva) provedl Botanický ústav AV v Průhonicích a bylo zjištěno, že použité dřevo bylo pokáceno v zimě na přelomu roku 1703 - 1704. 

Trasa po červené turistické značce vede od parkoviště pod hradem přes hrad (kde jsou nádherné výhledy na Nižbor, řeku Berounku a Hvězdárnu), dále kolem rodinné hrobky Fürstenbergů až k vyhlídce Čechrov. Délka je necelých 6 km, časová náročnost (bez prohlídky zámecku a expozic) je necelé 2 hodiny.

Novohutští jako první na Křivoklátsku začali svítit elektrickým proudem - zásluhou muže, který po sobě zanechal i nepřehlédnutelnou dominantu dnešního Nižbora, hvězdárnu. Dr. Ladislav Pračka byl významným astronomem; v letech 1910 - 1911 si v Nižboru postavil soukromou observatoř. Veškeré osvětlení a pohyb astronomických strojů obstarávala vlastní elektrocentrála. Důmyslný energetický systém měl takovou kapacitu, že roku 1911 byla s Dr. Pračkou podepsána smlouva o elektrifikaci obce a Nová Huť si začala užívat dobrodiní elektřiny. Bohužel Dr. Pračka přecenil své finanční možnosti a záhy musel zařízení observatoře i vilu samotnou prodat. 

Fürstenbergská hrobka se nachází poblíž záku u hlavní silnice. Když v roce 1787 zemřel Karel Egon I., byl pohřben do zámeckého kostela ke svým předkům. V té době však již platil zákaz  pohřbívání uvnitř církevních budov (jedna ze sporných reforem Josefa II.), takže ostatky musely být vyzdviženy a následně uloženy do této hrobky.