Zborov

Vesnice Zborov leží asi 7 km od Českých Budějovic. První písemná zmínka pochází z roku 1386, kdy pravděpodobně patřil českobudějovickému měšťanovi Štěpánu Weissovi. V rukou různých českobudějovických měšťanů zůstal po celé 15. století. Nejprve patřil Zborov Mikuláši Kutrerovi a Jakubu Netolickému. Zda byl Jakub Netolický předkem stavitele třeboňských rybníků Štěpánka Netolického, není známo. Později se Zborov dostal do rukou Ondřeje Sovy, který ho předal svým dvěma zeťům: Janovi z rodu Pukliců ze Vztuh a Petru Hofleichovi. Na konci 15. století Zborov patřil Jeronýmovi z rodu Klariců. V roce 1520 byl součástí majetku šlechtického rodu Robmhápů ze Suché. Jistou dobu byl poté Zborov začleněn do hlubockého panství, odkud ho odkoupil v roce 1555 Jiří Kořenský z Terešova, majitel nedalekých Komařic. 

Rodu Kořenských z Terešova pak Zborov patřil dalších 154 let. Karel Kořenský z Terešova si zde někdy kolem roku 1580 nechal vystavět renesanční tvrz s hospodářským dvorem, jehož součástí byl i pivovar. Tvrz i celá vesnice byla těžce zasažena třicetiletou válkou, po níž zůstala zhruba polovina domů opuštěná. Po Karlovi Kořenském zdědil Zborov jeho syn Jiří Oldřich a po něm jeho dva synové Jiří Ladislav a Karel Rudolf. Jiří Ladislav Kořenský z Terešova ve Zborově i bydlel a vedl dlouho se táhnoucí spory s třeboňským panstvím, kterému patřily okolní vsi. Přispěl k založení blízkého poutního místa u pramene svaté Voršily. Po smrti Jiřího Ladislava se rozhodla jeho žena Marie Magdalena Kořenská z Terešova Zborov roku 1709 prodat knížeti Adamu Františkovi Schwarzenbergovi, který ho začlenil do svého třeboňského panství.

Panský dvůr Kořenských si Adam František nechal rok poté barokně přestavět podle návrhu svého dvorního architekta Pavla Ignáce Bayera. O tři roky později byl podle Bayerových plánů postaven také místní ovčín, který se na rozdíl od panského dvora zachoval dodnes. 

Po zrušení poddanství v roce 1849 Zborov přestal být majetkem Schwarzenbergů a stal se samostatnou obcí. V roce 1887 byla ve Zborově vybudována obecná škola, do které kromě zborovských dětí docházeli také děti Ohrazeníčka, Mysletína a z chalup u Svaté Voršily. Sedm let poté byl ve Zborově založen hasičský sbor. Kromě hasičského sboru zde působila také Národní jednota pošumavská, která například organizovala místní ochotnické divadlo. Roku 1908 nechali Schwarzenbergové postavit na zborovské návsi secesní kapli svatého Prokopa podle návrhu Jana Sedláčka. Za první republiky v roce 1926 byla celá obec elektrifikována. Je zaznamenáno, že v roce 1931 ve Zborově fungoval mlýn, hostinec, obchod se smíšeným zbožím a trafika. 

Zajímavost, která stojí jistě za zmínku je, že část svého dětství v místním učitelském bytě, zde prožil Jan Zelenka, krycím jménem Hajský, organizátor atentátu na Reinharda Heydricha. Narodil se 3. března 1895 v Kamenném Újezdě do rodiny třídního učitele Jana Zelenky a Terezie, rozené Pelcové, jako nejstarší z pěti sourozenců. Po studiích se přestěhoval do Liboce, stal se učitelem na obecné škole a 26. října 1922 se v kostele svaté Markéty v Břevnově oženil s Františkou Hoffmannovou. Manželům Zelenkovým se 12. srpna 1923 narodil syn Jan Radovan Milíč Zelenka. V roce 1925 odešel učit do nové české školy v Háji u Duchcova, kterou předtím ve svém volném čase pomáhal stavět. V Háji setrval až do roku 1938, kdy obec připadla nacistickému Německu v důsledku mnichovské dohody; s rodinou tak uprchl zpět do Prahy.

V roce 1941 se v rámci odboje podílel na vzniku organizace Jindra. Po rozpuštění Sokola pomáhal budovat údernou skupinu Říjen, kterou založil spolu s Jaroslavem Pechmanem jako jednu ze složek Obce sokolské v odboji. Zelenka začal používat různá krycí jména, přičemž pro komunikaci s lidmi, které neznal ze Sokola, užíval podle místa svého dřívějšího pobytu krycí jméno Hajský. Od jara 1942 jako velitel skupiny Říjen úzce spolupracoval s parašutisty Gabčíkem a Kubišem z operace Anthropoid. Zajistil pro ně úkryt (například u Boženy Kropáčkové) a předal jim kontakt na svého bývalého žáka Františka Šafaříka, který pracoval jako truhlář na Pražském hradě a parašutistům poskytl detailní záznamy denního programu Reinharda Heydricha pro potřeby plánování atentátu. Po atentátu vyhlédl pro úkryt parašutistů kostel Cyrila a Metoděje. Po zradě Karla Čurdy byl prozrazen a při pokusu gestapa jej zatknout 17. června 1942 ve svém pražském bytě v Biskupcově ulici 4 spáchal sebevraždu spolknutím kapsle kyanidu draselného. Jeho syn se ten samý den také otrávil. Jeho manželka připravenou kyanidovou kapsli nespolkla, byla zatčena a popravena 24. října v Mauthausenu.

Svatá Voršila u Zborova

V místě ležící asi půl kilometru západně od Zborova byl kolem roku 1685 objeven pramen minerální vody, který začal být vyhledáván lidmi z okolí pro své léčivé účinky. Zborovský pán Jiří Ladislav Kořenský z Terešova zde nechal pro poutníky postavil hospodu. 

Vznikla zde také kaplička zasvěcená svaté Voršile, patronce nemocných dětí, které byla připisována zásluha za léčivost pramene. Nově vznikající poutní místo bylo terčem protestů ze strany některých církevních hodnostářů a majitelů okolních vesnic. Poté, co se Zborov dostal do rukou schwarzenberského knížete Adama Františka, přestalo být poutní místo ve 20. letech 18. století udržováno a postupně zaniklo. Místní název Svatá Voršila se ale dochoval jako označení pro přilehlých pár stavení. Někdejší poutní místo dnes připomíná už pouze výklenková kaplička svaté Voršily.

Kousek pod silničkou se na levém břehu ukrývá v bujné vegetaci studna s betonovými skružemi, z níž přebytečná voda vytéká trubkou. Nedaleká skupina rekreačních chalup již ničím nepřipomíná dávno zaniklé lázně sv. Voršily. Po poslední doložené investici r. 1721 postupně zanikly. 

Poslední lázenští hosté: