Perštýn

Ulice Na Perštýně je situována v jižní části Starého Města pražského. Název ulice je odvozen od původně Perštejnského domu či domu Na Perštejně, který od roku 1524 vlastnil Jiřík Kasík z Pernštejna.

Ulice je vyústěním raně středověkých komunikací od bývalých vltavských brodů a později mostu směřujících k Vyšehradu a dalším osadám v prostoru později založeného Nového Města. Při křižovatce s Národní probíhala od 13. století hradba Starého Města pražského (blíže zde), ve které byla vložena důležitá Martinská brána (pojmenovaná po nedalekém kostele sv. Martina ve zdi - bližší info zde), zvaná též Zderazská (podle někdejší osady Zderaz). 

Od Národní po levé stravě je dům:

• č.p. 1 (Na Perštýně 342/1), nejstarší zmínka o domě pochází z roku 1429, kdy stál u hradebního příkopu a můstku za hradbami Starého Města, od roku 1820 je doložena Vídeňská kavárna; původně Braunerův dům s kavárnou Union v přízemí; dům byl zbořen v letech 1949 - 1950 a v letech 1965 - 1969 nahrazen novostavbou Dům dětské knihy a sídlo Státního nakladatelství dětské knihy, později přejmenovaného na Nakladatelství Albatros; nyní sídlo pobočky České spořitelny

František August Brauner (1810 - 1880) byl český právník a politik. Vystudoval práva ve Vídni. Roku 1836, kdy získal doktorský titul, se vrátil do Prahy a přijal místo na c. k. dvorní prokuratuře. Působil jako městský radní ve Falknově a soudce ve Vlašimi. Jako právník se zaměřil na problematiku rolnictva a venkova, především zrušení roboty. Během revolučního roku 1848 se zapojil do politiky. Stal se členem pražského obecního zastupitelstva a v zemských volbách byl zvolen za města Falknov a Vlašim. Zemský sněm se ovšem nikdy nesešel. Svými články zaměřenými na venkovské obyvatelstvo napomáhal k uklidnění situace. Po porážce povstání v Praze byl krátce vězněn, ale 8. srpna jej soud osvobodil. Mezitím byl ve volbách roku 1848 zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval Přeštice v Čechách. Na zasedání sněmu ve Vídni a později v Kroměříži (o historie Kroměříže se můžete více dočíst zde) se podílel na vypracování návrhu ústavy pro Čechy (nebyl přijat) a zákona vyvazovacího. Neúspěšně se snažil o přebudování Rakouska na federálním základě. Do politiky se vrátil po roce 1861, opakovaně byl vybrán za poslance Říšské rady, ale mandát vždy odmítl převzít. Mandátu poslance se ujal až v roce 1879, zvolen byl opět za kurii venkovských obcí (obvod Plzeň, Kralovice ...). V roce 1864 byl zvolen za člena smíchovského okresního zastupitelstva. 

Roku 1866 doprovázel české korunovační klenoty do Vídně, kam byly ukryty před pruským vpádem. Téhož roku vyjednával o odpuštění vysoké kontribuce, kterou mělo mocnářství zaplatit kvůli útoku terezínské posádky na pruské pozice. Dne 26. ledna 1870 byl zvolen za pražského purkmistra, ale vídeňská vláda jeho volbu nepřijala (funkci přijal František Dittrich). Onemocněl, ale s velkým vypětím pokračoval v politické i advokátní práci. Zemřel ve své vile (dnes Braunerův mlýn) v Roztokách u Prahy. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově (více zde).

Svou popularitou se blížil Františku Ladislavu Riegrovi, ale na rozdíl od něj se zaměřil hlavně na venkov. S manželkou Augustou, která vedla v Braunerově domě společenský salón, měl čtyři děti - Vladimír převzal právní kancelář, Anna se provdala za spisovatele Bourgese, Bohuslav se stal chemikem a Zdeňka se proslavila jako malířka. V prostorách Kavárny Union, kde se setkávali čeští literáti a výtvarníci, se Zdeňka seznamovala s osobnostmi, jako byli Josef Václav Sládek, rodina Palackých, František Ladislav Rieger a jeho dcera Marie nebo Vojta Náprstek a jeho žena Josefa. 

• č.p. 3 (Na Perštýně 342/3)
• č.p. 5 (Na Perštýně 344/5) Pernštejnský dům, dům U Herzogů, též U brány Zderazské. Gotický dům s klenutými sklepy se poprvé připomíná roku 1398. V 1. pol. 16. století byl majitelem Jiří Kasík, zvaný z Pernštejna - po něm má ulice své dosavadní jméno. V letech 1833 - 1836 byl dům radikálně přestavěn podle návrhu Jana Kristiána Vítka. Později byl interiér přízemí propojen na restauraci s vedlejším domem č. p. 345 U medvídků a po roce 1990 na fasádě chybně označen U medvídků.

Na domě je umístěna bronzová pamětní deska, která návštěvníky upozorňuje na dalšího prominentního obyvatele, který tu žil. Bydlel zde velký barokní malíř Václav Vavřinec Reiner, autor fresky Posledního soudu v křížovnickém kostele svatého Františka z Assisi. 

• č.p. 7 (Na Perštýně 345/7) U Medvídků. Gotický dům s původními klenbami v suterénu, byl přestavěn kolem roku 1614 a v 19. století pro hostinec U Nedwidků. 

Historie domu U Medvídků je archeologicky kladena nejméně do 2. poloviny 13. století, ze kterého pocházejí v suterénu valené klenby sklenuté na střední pilíř. Písemnými prameny je dům doložen od roku 1404. Tehdy se připomíná před branou sv. Martina dům zemřelého Pavla Hubeného, nyní Johánka Byhala / Běhala. Po něm dům vlastnili jeho příbuzní Mikuláš mydlář (Nicolaus saponista) a Jakub, takže ti zde mezi léty 1410 - 1433 patrně vařili mýdlo. Teprve roku 1433 dům koupil Mikuláš sladovník, který pravděpodobně získal na pivo právo várečné, a po něm zde pivo vařil od roku 1438 Jakub Starostka. Dům byl pojmenován po jednom z pozdějších majitelů Janu Nedwídkovi, který roku 1466 založil pivovar nepřetržitě vyrábějící až do roku 1898. Na kamenném portálu domu se dochovalo domovní znamení: dva dva černí medvědi s nápisem Zde slowe od starodawna U Nedwidku a letopočet 1614, kdy došlo k renesanční přestavbě, k dalším stavebním úpravám došlo v 19. století. Po roce 1898 již majitelé pivovarnických domů na Starém Městě pražském nedokázali konkurovat nově vznikajícím průmyslovým pivovarům, a proto své malé pivovary uzavřeli a založili akciový Měšťanský pivovar v Holešovicích. Jeho prvním ředitelem se stal poslední "medvíkovský" sládek Karel Vendulák. V 50. letech byl majitelům objekt zabaven bez náhrady ve prospěch státu, později socialistického a do roku 1989 v něm restauraci provozoval národní podnik RaJ. Dům poměrně zchátral a teprve po jeho navrácení původním vlastníkům začala generální oprava objektu, při které byla rozšířena pivnice a vybudován stylový hotel. 

Jedná se o nejmenší pivovar v ČR s max. ročním výstavem 300 hl polotmavého ležáku Oldgott. Pivovar při výrobě piva používá již běžně nepoužívané metody jako je štokové chlazení, otevřené kvasné kádě, dřevěné ležácké sudy, nebo ruční stáčení do lahví s patentním uzávěrem. Vaří se zde jedno z nejsilnějších piv v České republice - X-Beer 33. Toto pivo se vyrábí tradiční technologií s použitím speciálních postupů v různých stádiích výroby piva. K výrobě se používá plzeňský a karamelový slad v maximálním množství, které je možné ještě rmutovat. Hlavní kvašení probíhá v otevřených dubových kvasných kádích 14 dní. Dokvašování probíhá v dubových sudech 14 týdnů a poté po přidání speciálního kmene kvasnic probíhá druhotné kvašení dalších 14 týdnů.

• č.p. 9 (Na Perštýně 346/9) sídlo Policie České republiky
• č.p. 11 (Na Perštýně 347/11) sídlo Policie České republiky

Bývalý Odborový dům byl postaven ve stylu pozdního kubismu v letech 1920 - 1922. Autorem stavby byl architekt Alois Dryák. Na budově jsou umístěny čtyři alegorické plastiky s názvy Hornictví, Průmysl, Zemědělství a Organizace od Jaroslava Brůhy

• č.p. 13 (Na Perštýně 309/13) dům U Starých Šedivých, U Kasírů. Středověký dům přestavěný barokně a částečně klasicistně.

Dnešní dům je barokní, ale zástavba zde byla již od středověku. V polovině 14. století stály na místě domu U Starých Šedivých čtyři domy. Vývoj staveb na parcele a v jejím nejbližším okolí se ale špatně dokládá, protože zbytky po původních stavbách byly odstraněny během asanace v letech 1842 - 1843. Zdá se, že zde stávala věž a shluk domů s obrannou funkcí. 

Po požáru v roce 1678 byl dům barokně přestavěn (nejpozději do roku 1726), další úpravy byly provedeny ve 3. čtvrtině 18. století. Při výše zmíněné asanaci v letech 1842 - 1843 měl být dům zbořen, ale nakonec byly provedeny jen některé úpravy v klasicistním stylu v křídlech domu. 

V domě žil Jan Podlipný, na jeho památku je zde umístěna pamětní deska z roku 1924 věnovaná Československou obcí sokolskou. 

• č.p. 15 (Na Perštýně 349/15) dům U Zlatého hroznu. Dům byl postaven v letech 1901 - 1902, jeho autorem je architekt a spoluzakladatel Českého klubu turistů Vratislav Pacovský. 
• č.p. 17 (Na Perštýně 350/17) dům U Šedivých, U Mladších Šedivých. Dům vznikl spojením několika původně samostatných objektů. Stavba románského původu, dodnes se dochovaly pozůstatky raně a vrcholně gotického jádra. Dům prošel renesanční i pozdně barokní přestavbou. Současná podoba je výsledkem klasicistních úprav z období 1841 - 1863. 

Od Národní po pravé straně je dům:

• č.p. 2 (Na Perštýně 362/2)
• č.p. 4 (Na Perštýně 360/4), novobarokní nájemní bytový dům z let 1905 - 1906

• č.p.6 (Na Perštýně 359/6), dům U Modrého kola. Původně středověký dům, označovaný také jako dům U Zázvorků, byl do dnešní podoby upraven v roce 1794 italským architektem Ignácem Janem Nepomukem Palliardim v duchu klasicismu. Jde o čtyřkřídlý dům s hlavní nárožní dvoupatrovou budovou. 
• č.p. 8 (Na Perštýně 358/8) dům U Sedmi stříbrných hvězd. Dům s gotickým jádrem byl výrazně přestavěn v duchu baroka po požáru v roce 1678. V roce 1868 proběhla další výrazná úprava, při níž budova získala klasicistní vzhled a byla navýšena o další patro. 
• č.p. 10 (Na Perštýně 357/10) dům U Zlatého anděla, U Zatočila, Nesybovský dům. Poslední přestavba 1848.
• č.p. 12 (Na Perštýně 356/10) Purkrabský pivovar

Význam domů v nynější ulici Na Perštýně byl podtrhován polohou u jedné z nejdůležitějších komunikací ve středověké Praze - spojnicí Pražského hradu i staroměstských tržišť a Vyšehradu. Tomu odpovídalo i umístění brány sv. Martina ve staroměstských hradbách budovaných ve 13. století právě do míst dnešní křižovatky Národní třídy se Spálenou ulicí. Také v místě nynějšího domu odborníci předpokládají románskou zástavbu, ale archeologickým výzkumem se to dosud nepodařilo ověřit. Zachovaná sklepení domu jsou částečně gotického původu. V té době se na nynější široké parcele nacházely dva měšťanské domy, nejspíše oddělené průjezdem do dvorů. V 15. a 16. století byl dům upravován pro pivovarský provoz. V roce 1641 jej Jaroslav Bořita z Martinic koupil pro purkrabství Pražského hradu, které objekt vlastnilo až do 19. století - proto také název Purkrabský pivovar. Při barokních úpravách bylo kolem roku 1730 doplněno křídlo při jižní hranici parcely. Roku 1848 dostal dům spolu se zvýšením o dvě patra v zásadě svou nynější pozdně klasicistní podobu. V roce 1893 byla oddělena severovýchodní část pozemku, kde vznikly tři nové činžovní domy při ulici Skořepka. Po roce 1900 byla nadstavěno patro, a okna a interiéry domu byly doplněny zajímavými secesními prvky (dochovány např. prosklené interiérové dveře). Od 90. let 19. století zde vedle pivovaru ještě sídlilo vydavatelství Jaroslava Pospíšila ml., které se v roce 1942 odstěhovalo do Mikulandské ulice. 

Nyní slouží jako administrativní budova pro pražské územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu. 

• č.p. 14 (Na Perštýně 355/14) konstruktivistický dům z let 1928 - 1930
• č.p. 16 (Na Perštýně 527/16) dům U Mladých Goliášů, dům U Bechyňů, Bechyňovský. 

Nárožní třípatrový novorenesanční činžovní dům zakončený ve třetím poschodí atikou a 4 štíty (dva do Skořepky a dva do Jilské). Dům má do Skořepky 9 os, do Jilské ulice 5 os, kde v další ose je portál. Fasádu v přízemí domu tvoří rustika, v prvním a druhém patře režné zdivo. Do ulice Skořepka je obrácen jednoosý rizalit, kterým prochází parapetní římsa zdobená dívčími hlavami, rohy hojnosti a úponkovým dekorem. V prvním patře nad oknem člení fasádu římsa na konzolích. Na fasádě směrem do Skořepky jsou dvě figurální sgrafita zobrazující alegorie Války a Míru. Alegorii pojal Mikoláš Aleš jako scény ze života renesančního šlechtice, který se loučí se svou chotí před odchodem do boje (Válka) a šlechtic a jeho choť v domácím interiéru (Míru).

Pod prvním patrem a na arkýři je vlys zdobený plastickým dekorem. Nároží domu je zvýrazněno bosáží (= plastické vyznačení kvádrového zdiva). Na fasádě do Jilské ulice je plochý arkýř, který nese balkon ve 2 patře. Ve třetím patře je tříarkádová lodžie s napodobeninami terakotových obkladů. V třetím patře a na štítech zdobí fasádu ornamentální sgrafita provedená na černém podkladě v barvě bílé. Na arkýři do Jilské ulice je letopočet dokončení stavby domu ANNO 1889. Na rizalitu do Skořepky v úrovni prvního patra je vsazena černá destička nápisem "DŮM TENTO VYSTAVĚLI ANT. WIEHL A KAR. GEMPERLE". Na nároží je vsazena soška Madony. Figurální i ornamentální sgrafita provedena podle návrhu Mikoláše Alše. Antonín Wiehl architektonický návrh zpracoval jako svůj šestý činžovní dům v Praze. Jak informuje deska na fasádě do Skořepky postavil jej ve spolupráci s Karlem Gemperlem, se kterým v letech 1880 - 1890 na svých stavbách spolupracoval.

Fasády staveb navržené Antonínem Wiehlem byly od 70. let přijímány veřejností i odborníky příznivě jako nový prvek ve výzdobě domů a v atmosféře pražských ulic. Wiehl na výzdobě domů postupně precizoval svoje pojetí české novorenesance. Dům U Mladých Goliášů patří do jeho směru výzdoby fasád tvořené kombinaci režného zdiva, sgrafit a renesančních štítů (nebo lunetové římsy). Wiehl v projektu vymezil plochu pro sgrafita a vlastní návrhy výzdoby zpracoval v kartonech malíř Mikoláš Aleš, který s Wiehlem v 70. a 80. letech spolupracoval na výzdobě řady domů (např. dům č.p. 1682 Na Poříčí, Staroměstská vodárna). Vrcholem této spolupráce jsou Alšovy alegorie na monumentální výzdobě Wiehlova domu (novorenesanční dům na Václavském náměstí č.p. 792 situovaný na nároží Václavského náměstí a Vodičkovy ulice, který Wiehl v závěti daroval České akademii věd a umění, je zde nakladatelství Academia). 

• č.p. 18 (Na Perštýně 352/18) dům U Sladkých, U Krtkovců. Dům stojí na místě několika původních domů. Stál zde románský kvádříkový dům. Zdivo bylo z kamenů, nejčastěji z opuky, opracovaných na kvádr o výšce nejčastěji 8 - 24 cm a kladen na maltu do řádků. Archeologické výzkumy odhalily také zbytky asi čtyř zemnic a polozemnic datovaných do 1. pol. 13. století. Domy byly spojeny v roce 1666, nejpozději do roku 1702 k nim byly přikoupeny další. Jeden z těchto starších domů vlastnil v letech 1484 - 1487 Matěj Rejsek (český stavitel, sochař, kameník, bakalář a rektor Týnské školy na Starém Městě pražském, z jeho staveb připomeňme chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, mramorový náhrobek biskupa Jednoty bratrské Jana Rokycany či Prašná brána - o té více zde). Jiný dům (u kterého je k roku 1466 uváděn pivovar) koupil v roce 1523 Jan Sladký. V roce 1844 byl dům přestavován, další přestavby se udály po 2. světové válce a pak v roce 1961, kdy byl na místě bývalé spilky postaven nový dům.

Ve výklenku mezi okny ve druhém patře je pískovcová socha sv. Judy Tadeáše od Františka Preisse z roku 1697. 

Na střeše domu, směrem do Husovy ulice je instalována socha Viselec (označovaná jako Zavěšený muž, nebo jako socha Sigmunda Freuda) od umělce Davida Černého.