Platýz a nejstarší dopravní značka

Palác Platýz je rozsáhlý palác městského typu s nádvořím (adresa Národní 416/37 s průchodem do Uhelného trhu), kde bylo původně hlavní průčelí paláce. 

Na místě dnešního paláce stávaly do roku 1347 tři domy, kde kníže Friedrich Burgundský, člen dvora Karla IV., vybudoval palác "podobný hradu s vysokou věží", jak jej popisuje Václav Hájek z Libočan ve své kronice.

Roku 1405 přešel palác na pražského podnikatele Jana Bradatého ze Stříbra, za kterého se zde roku 1408 konala disputace o správnosti výkladů Wiklefových spisů.

Poté palác roku 1586 zakoupil císařský rada a sekretář Rudolfa II., Jan Platais (Platejs) z Plattenštejna, jehož jméno nese palác dodnes. Ten nechal upravit fasádu v renesančním stylu a přistavit lodžii v 1. patře dvora, jejíž malé části jsou patrné dodnes. Jeho syn Jan Arnošt se později stal kanovníkem a pak dokonce olomouckým biskupem.

Roku 1637 palác získal hrabě Jan ze Šternberka. Šternberkové iniciovali barokní úpravy, a z této doby také pochází průchod přes dvůr mezi Uhelným trhem a Národní třídou.

Nejrušnější dobu zažil palác od roku 1715, kdy palác získal věnem Jan Leopold Paar po sňatku s Marií Terezií ze Šternberka. Vznikla zde proslulá šermířská škola, poštovní úřad, konaly se plesy a koncerty. Busta Jan Leopolda Paara byla umístěna na schodiště předního křídla do Národní třídy. 

Dalším majitelem paláce se v roce 1797 stal velkostatkář Jakub Wimmer. Ten na své náklady nechal založit sady na Letné pro veřejnost a na Vinohradech a nechal postavit Lederovu (Wimmerovu) kašnu, která se dnes nachází na Uhelném trhu. V suterénu objektu Platýzu provedl barokní úpravu koníren.

Roku 1813 koupil Platýz rytíř František Daubek a palác nechal přestavět na činžovní dům. Ten patří mezi nejstarší a největší v Praze. Při přestavbě podle stavitele Jindřicha Hausknechta došlo k výstavbě hodnotného empírového průčelí, čímž se změnila orientace dosavadního hlavního severního portálu paláce z Uhelného trhu, směrem na jih od Národní třídy.  

Zajímavostí je, že u průjezdu do paláce Platýz najdeme nejstarší dopravní značku v Praze. Jde o malou sovu, která sedí na malém bidýlku vedle vrat  do Paláce na Národní třídě č.p. 37. 

Sovička na svém místě sedí už déle než 200 let. Ve své době poloha sovy na bidýlku ukazovala, zda je volno ve stáních pro formanské vozy, které byly součástí Platýzu. Když měla sova hlavu nahoru a seděla pěkně vzpřímeně, dávala najevo, že jsou v Platýzu volná místa a vjezd je povolen, pokud visela z bidýlka hlavou dolů, Platýz byl obsazen a bylo zakázáno vjíždět do průjezdu. 

Palác Platýz má za sebou vůbec bohatou historii, během které budova zažila obrovské množství událostí. Před tehdejším palácem došlo k popravě, opilo se tady vojsko a probíhala zde vystoupení kočovných umělců. 

V polovině dnešního bloku budov se nacházela hradba, podél které vedly příkopy (odtud název nedaleké ulice Na Příkopech). Historik Petr Kučera uvádí první příběh, který se váže k Platýzu, kdy syn tehdejšího správce paláce se snažil proti knížeti burgundskému připravit spiknutí, za to byl demonstrativně zde před palácem setnut.

V době husitských válek byl majitelem Jan Bradatý ze Stříbra. Zastával funkci tehdejšího pražského purkmistra, což byl předchůdce dnešních starostů a primátorů. V Platýzu se tehdy v roce 1429 vedly živé diskuze o reformaci někdejších poměrů. 

Platýz se nevyhnul ani řádění hordy opilých vojáků. Roku 1611 totiž do Prahy vpadlo vojsko Pasovských z Německa. "Zemské vojsko tehdy hlídalo na Uhelném trhu, když na vojáky někdo z okna Platýzu vystřelil. Do paláce tak tehdy vtrhnul rozběsněný dav, budovu vyraboval a dle kronikáře vojáci vpadli do sklepů, kde leželo množství piva, kterým se "uzdravovali" až do noci," jak uvádí další z historek, které se k Platýzu vážou, Petr Kučera. 

Po těchto událostech se do paláce vrátil Jan Arnošt Platejs, syn předchozího majitele Jana Plataise. Jako odškodné nemusel za dům platit daně, získal povolení na podávání vín a ubytování pocestných. Tím se vlastně z Platýze stal "hotel". V 18. století se na místě začal rozvíjet společenský život, konaly se zde koncerty a plesy. V Platýzu tehdy vystupovala řada kočovných umělců. Lidé zde proto byli svědky drezúry cvičeného kanárka, provazochodce, který se ve výšce na provazu celý svlékl, nebo artisty, který vestoje na židlích balancoval v zubech o 15 příčkách a přitom bubnoval na buben. 

I přes veškeré možné úpravy, kterými palác během staletí postupně prošel, jsou dodnes viditelné některé historické odkazy. Portál z Uhelného trhu má například po stranách umístěné velké patníky. Ty můžeme vidět i ze strany Národní třídy.

Vevnitř totiž bývaly stáje a místa pro povozy. Palác byl průjezdný, proto se sem patníky umístily. To aby kočáry a formanské vozy neomlátily fasádu. Z této doby pochází i otočná sova.

Vrata z Národní třídy jsou zde dodnes původní. Pocházejí z roku 1822. Portál je monumentální, takovou bránu činžovní dům běžně nemá. Nejlepší byty byly vždy nad průjezdem. Proto zde vidíme balkón s litinovou mříží. Je na ní monogram "FD", iniciály tehdejšího majitele Františka Daubka.

Poslední zásadní stavební úpravou Platýz prošel na začátku 19. a 20. století. Z Platýzu odešlo společenské a kulturní dění. Roku 1938 od Daubků koupila budovu pojišťovací banka Slavia, která nechala budovu o patro zvýšit. Proběhly úpravy nádvoří, kde přibyly dodnes přítomné skleněné markýzy a výkladní prostory obchodů a zbouraly se stáje.